Královna sportu přišla o trůn

Atletika je sice královnou sportu, v Plzni ale nekraluje. Musela ustoupit novému fotbalovému stadionu.

Fotbalové úspěchy Plzně obdivuje celá republika. Jen zdejší atleti z nich mají trochu hořký pocit. Tažení Viktorie evropskými poháry uspíšilo rekonstrukci stadionu ve Štruncových sadech, který disponoval jediným regulérním atletickým oválem v západních Čechách. Fotbalový fanoušek má však měřítka jiná – k hráčům to měl přes dráhu moc daleko. A tak přestavba skoro celé atletické zázemí zlikvidovala.

Atletický klub Škoda Plzeň se šesti sty členy je tak téměř bezprizorní. Bývalé vedení města atletům slibovalo, že dokud pro ně nedokončí nový stadion ve Skvrňanech, ve Štruncových sadech se nic dělat nebude.

Běhání v tunelu

Všechno je jinak. Loni v srpnu odstartovala stavba nového atletického stánku, který měl původně stát sedmašedesát milionů korun. Kromě toho, že stavba o několik desítek milionů podražila, oddálil se termín jejího dokončení, a to téměř o rok, na únor 2013. Jak tedy momentálně trénují plzeňští atleti?

„Máme k dispozici pětapadesát metrů dlouhý atletický tunel se čtyřmi drahami, který je součástí fotbalového stadionu ve Štruncových sadech. Dále menší tělocvičnu, atletickou posilovnu s venkovní atletickou dráhou dlouhou šedesát metrů s dálkařským doskočištěm v zadní části fotbalového stadionu. Máme k dispozici také čtyřdráhový čtyřsetmetrový atletický stadion v zadních Skvrňanech. Zde se bohužel v zimě nedá moc trénovat, jelikož záleží vždy na počasí,“ říká tyčkař Lukáš Bechyně. Podle něj to však nestačí ani na trénink na lepší amatérské úrovni.

Do současných prostor se atletický oddíl přes zimu nemůže vejít. Například tyčkař Bechyně to řeší několikrát v týdnu dojížděním do Prahy, kde má možnost využívat atletickou halu na Strahově nebo ve Stromovce. Dopravu si ovšem musí platit sám.

„Někteří atleti už přestoupili do jiných klubů, někteří odcházejí na roční hostování. Takže nám nezbývá nic jiného než věřit v lepší časy, přečkat realitu a věřit, že se stavba dokončí dle plánů do února 2013,“ zůstává optimistou.

V letošní sezoně mají plzeňští atleti před sebou mistrovství Evropy, olympiádu v Londýně, ale třeba také další ročník Plzeňské tyčky na náměstí, který je plánován na 5. září.

„Cíle jsou velké a vcelku jasné. Někdy se mi zdají nedosažitelné, ale pokud si je člověk prostě nestanoví a nejde si za nimi, tak to v profesionálním sportu asi nemá význam. 572 centimetry, tedy limit pro olympiádu a mistrovství Evropy, se prostě neskáče každý den, takže je třeba makat,“ tvrdí Bechyně, který na podzim 2011 změnil trenéra a na technice skoku o tyči je to podle něj poznat.

Snad za dva roky

Nový stadion ve Skvrňanech by měl splňovat všechna kritéria pro pořádání velkých závodů a mítinků. Součástí komplexu bude čtyřsetmetrový atletický ovál s osmi dráhami, dva sektory pro skok daleký, dvě doskočiště pro skok do výšky, dva sektory pro skok o tyči, vrhačské sektory na kladivo, disk i kouli a v neposlední řadě tribuna a sto dvacet metrů dlouhý atletický tunel.

Uvnitř tribuny by měly být šatny, sprchy, regenerace, malá tělocvična a posilovna. „Věříme a doufáme, že dostavba v únoru roku 2013 se stane skutečností,“ uzavírá Bechyně. A jaký vztah má k plzeňským fotbalistům, kteří jeho a ostatní atlety „připravili“ o tréninkové podmínky?

„Viktorka hraje poslední rok skvělý fotbal a rád se na něj podívám. Takže přeji týmu pana Vrby, ať jim forma vydrží co nejdéle a Pavlu Horváthovi, ať mu to kope a střílí tak dobře jako doposud a kopačky ať neodkládá minimálně do svých padesáti,“ usmívá se Bechyně.