Chci otevřít diskuzi o singles, říká dokumentaristka Jana Počtová | E15.cz
KoronaHelpdesk E15

Jak vydělat v těžkých časech

Více k tématu

Chci otevřít diskuzi o singles, říká dokumentaristka Jana Počtová

Chci otevřít diskuzi o singles, říká dokumentaristka Jana Počtová
Po skončení castingu musela režisérka odjet na pět týdnů do Jižní Ameriky, aby se vzpamatovala
• 
ZDROJ: verbascum imago

Iva Přivřelová

Filmová a televizní režisérka už zkoumala historii Paláce Akropolis, žižkovský boxerský klub nebo lásky afghánských žen. Minulý týden přišla do kin její novinka Generace singles. Dokument o tom, jak se šesti lidem žije bez partnera. „Moje ambice nebyly na něco přijít nebo najít nějaká východiska. Chtěla jsem otevřít diskuzi na tohle téma a ukázat lidem, kteří jsou sami a potýkají se s tím, že nejsou jediní a nemusí se cítit divně,“ říká Jana Počtová.

* E15: Proč jste si vybrala tohle téma?

Docela dlouho jsem i já byla sama, k tomu jsem kolem sebe měla spoustu kamarádek a kamarádů, kteří byli prototypy krásného, mladého, inteligentního, úspěšného člověka, a byli sami. Tak jsem začala přemýšlet, proč mají problémy v tom nejzásadnějším, co náš život ovlivňuje, což jsou partnerské vztahy.

* E15: Objevila jste o singles něco nového?

Já si vždycky vyberu témata, která jsou v podstatě neřešitelná. Před šesti lety jsem dělala film o lásce, a také jsem na nic nepřišla. S Generací singles to bylo podobné. Je to prostě o přerodu společnosti. Být single se týká v dnešní době už 30 procent lidí ve věku 25 až 40 let, což je ohromné číslo.

* E15: Máte vlastní teorii, proč jsou tito lidé sami?

Na to je jednoduchá odpověď, ač jde o složité téma. Dneska jsme čím dál větší individualisti a nic nás nenutí k tomu fungovat v rodině. Dneska jediné, co člověk musí, je být šťastný, dělat to, co ho baví. Vztah je otázka kompromisů a málokdo je ochotný do nich jít. Navíc vztahy dnes začínají později, a když je člověku třicet, už je víceméně hotovou osobností a jeho schopnost přizpůsobit se je menší. Během přípravy filmu jsem objížděla různé psychology a sociology a podle nich dochází k zajímavém paradoxu. Čím víc jsi sám, tím větší nároky máš na partnera. Nefunguje to jako se zaměstnáním, že čím déle jsi bez práce, tím spíš vezmeš i horší místo. Jako single máte čas vybudovat si svou ideu o tom, jaký by ten partner měl být, a z toho ideálu pak nechcete sestoupit. A protože už člověk ví, že je sice těžké, ale zvládnutelné být single, tak proč se s někým hádat. To radši půjdu dál, protože mě se to přece jednou podaří a toho superchlapa budu mít.

* E15: Neuvažovala jste, že byste ony psychology a sociology zapojila i do filmu?

Natočila jsem asi 90 hodin materiálu i různá interview s různými psychology, sociology, majiteli seznamek. Ale ve střižně jsem pochopila, že už tak je složité fungovat se šesti postavami, aby k nim divák pronikl do hloubky. Nechtěla jsem mít méně než šest hrdinů, aby film měl nějaký zevšeobecňující charakter, aby to nebyly jenom portréty. Psychologové by jejich intimitu narušovali. Navíc každý divák by si v tom měl najít to, co tam hledá, ne aby dostával informace naservírované.

* E15: Jak jste vybírala hlavní protagonisty?

Udělali jsme malou kampaň v médiích, ozvalo se asi šedesát lidí a já jsem se s každým poctivě sešla a vyslechla si jeho životní peripetie. Pak jsem odjela na pět týdnů sama do Jižní Ameriky, abych se vzpamatovala. Ale bylo zajímavé sledovat průřez společností, který se mi přihlásil.

* E15: Působí na vás vlastní film depresivně, když se zdá, že je v něm málokdo šťastný?

Setkala jsem se s reakcí, že to je depresivní zpráva o stavu společnosti, z hlediska charakterů těch lidí, že jsou sobečtí a nezodpovědní. Ale já si to nemyslím. Většina z protagonistů depresivní život nežije, tohle je jen výřez zaměřený výhradně na partnerské vztahy. Netroufám si hodnotit, jestli nemít partnera je, nebo není problém. Spousta lidí s tím dokáže žít vyrovnaně.

* E15: V e vašem filmu ale skoro nikdo, kdo by byl jako single spokojený, není.

Já jsem se samozřejmě snažila najít toho singla, pro něhož to je životní volba. Ale vlastně jsem ho nenašla. U každého z těch šedesáti se po spoustě rozhovorů ukázalo, že přece jen po partnerovi touží.

* E15: Jak jste vybrané lidi přiměla k otevřeným výpovědím o jejich soukromí?

Na začátku jsem jim poskytla hodně informací ze svého života, své problémy, strachy, bolesti. A štáb se měnil minimálně, střídali se jen dva kameramani, takže si na nás zvykli. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mi kdokoli z protagonistů řekl: tohle ne. Věřím, že otevřenost je silou filmu.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor: Iva Přivřelová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!