To se Signed and Sealed In Blood daří měrou vrchovatou. Melodické hity jako Prisoner’s Song, Rose Tattoo, Burn nebo Jimmy Collins’ Wake jako by vypadly z nějaké rozjeté irské tancovačky, kde rytmus tvrdí podupování a tleskání početné party a melodii obstarává banjo, harmonika a housle. Více než kdy jindy v historii Dropkick Murphys ustoupila rocková, striktně punková složka do pozadí, naopak dopředu se derou folklorní elementy evokující staré dobré časy a pospolitost.
Ještě nikdy se při Dropkick Murphys sborově nehalekalo tak dobře jako na Signed and Sealed In Blood. Baskytarista Ben Casey: „Je to něco jako rozjetá party. Při psaní většiny písní jsme si opravdu užili legrace. Je to naše nejrychleji nahrané album.“
Slasti a strasti dělnické třídy
Je jedno, že většinu motivů posluchač kapely již někdy slyšel. Naopak. Novinka je jako návrat do známé hospůdky. Je to deska konzervativní z hlediska zdůraznění irského folkloru, ale i kreativní historie kapely. Zásadní posun se nedá čekat ani v textové složce, tedy strasti a slasti dělnické třídy (byť to v místních podmínkách zní dost zprofanovaně, v irské komunitě to má přece jen jiný nádech), pivo a snaha nenechat si dělat na hlavu od systému.
I na osmé studiové desce Dropkick Murphys dokazují, že jsou v dobrém slova smyslu sázkou na jistotu. Žádné stylové kotrmelce, žádné výstřelky, jen poctivá práce, punk a irská dobrá nálada. Přesně to pravé pro letošní zimu.
Dropkick Murphys: Signed and Sealed in Blood Vydavatel: Born & Bred Records, 2013 Hodnocení: 70 %
