Reynolds vytváří domy, které staví z velké části z přírodních a recyklovaných materiálů. Těmto domům pak říká zeměloď. Výstava dokumentuje ekologické stavby po celém světě prostřednictvím barevných velkoformátových fotografií a obrazů, v nichž jsou zakomponovány i lidské osudy z postižených zemí a také trocha inspirace nejen recyklací, ale i výtvarným uměním.
Zemělodě jsou překrásně barevné, všechny použité prvky na stavbu soběstačných domů jsou využity buď jako ozdoby, nebo mají funkční úlohu. Tyto stavby svou estetikou připomínají budovy španělského architekta Gaudího, jejich barevnost zase rakouského malíře Hundertwassera. Vracíme se o pár let zpět do secese, která je ještě obohacena druhotným ekologickým využitím. Gaudí by asi zaplesal.
Zemělodě jsou vytápěny i chlazeny přirozeně, vyrábějí si vlastní elektřinu, sbírají dešťovou vodu. Reynolds demonstruje širokou paletu soběstačných domů jak pro bohatou klientelu, tak jednoduché přístřešky na přežití takřka kdekoli na světě.
Uprostřed expozice je instalace vytvořená z odpadních materiálů, například z pneumatik, plechovek a PET lahví. Neotřele vystihuje téma výstavy a poukazuje na fakt, že recyklace má nezastupitelné místo v 21. století. Navíc může být jak krásná, tak i funkční.
Autorka je spolupracovnicí redakce
