Tak začíná nejnovější produkce činohry pražského Národního divadla Král Lear v režii jednoho z nejosobitějších českých režisérů současnosti Jana Nebeského. Snad už by se ani nemělo říkat, že je to Shakespearův Lear, neboť inscenace je daleko spíš autorskou Nebeského variací na motivy z Leara či razantní interpretací vybraných témat. Doba se vymkla z kloubů a šílí, tak by se dalo hlavní téma Nebeského inscenace nejpřesněji charakterizovat. Onen bazén je totiž možná součástí skutečného blázince, jehož jsou postavy hry pacienty. Všichni jsou blázni a všichni jsme pacienty. Není kladných postav v této apokalyptické době, kdy se civilizace hroutí a nová doba nepřichází.
Cordelie je klaun či blázen, který svého otce Leara po celou dobu doprovází a ochraňuje. Mění kostým, mění vzhled i chování, jednou je citlivou duší, jež choulí otce do náruče, jindy je drsná rockerka brojící proti všem a všemu. Mluví, zpívá, pláče. Je hlavní postavou inscenace, a přesto nepatrná a malá. Doba i události se ženou přes ni i nás a žádné tragédii nelze zabránit.
Postavy intrikují, bloudí po jevišti, uzavírají se do svých autistických světů. Nepomáhá sprcha po koupeli, nezahřeje je oheň.
V druhé části představení se celá scéna mění. Ocitáme se na vernisáži postmoderního umění a Lear s Cordelií jsou jedněmi z exponátů. Nikdo si jich nevšímá. Všichni jsou zahleděni do sebe, míjejí se, nevšímají si okolí, promlouvají monology, mlčí. Na konci možná i umírají. Anebo to byl možná jen odraz nás samých chodících na vernisáže, sedících v hledišti a bez pochopení, bez opravdového citu zírajících na svět. Umíráme, aniž bychom žili.
Nebeského Lear je velké jevištní dílo, jaké zatím v Národním divadle snad nebylo. Není pro každého, a kdo očekává od divadla převyprávění příběhu, bude zaskočen, možná i pobouřen. Vyžaduje plné soustředění a vnímání obsahu a témat především skrze obraz, hudbu a fyzické jednání. Je třeba vnímat každé slovo, každý obraz a situaci řadit do mnoha kontextů a významů. Objevují se v něm odkazy na výtvarné umění, řadu hudebních stylů od popu po vážnou hudbu a rap, citáty z řady autorů i politických zpráv a textů. Nelze je plně pochopit při jediném zhlédnutí. Postavy si vyměňují role, střídají repliky, situace se často odehrávají v pozměněném sledu, většina Shakespearova textu vypadla. Herci se plně oddali jevištnímu obrazu, a i když mají zatím trochu obtíže s pojetím svých postav, na konci se všichni propojí v působivý herecký chorál zvěstující z jeviště apokalypsu tohoto světa s intenzitou hodnou vrcholných děl světové kultury.
William Shakespeare: Král Lear
Národní divadlo Praha
Režie: Jan Nebeský
Hrají: David Prachař, David Steigerwald, Kateřina Winterová, Petra Špalková
Premiéra: 10. listopadu
Hodnocení: 90 %
Autor je redaktorem Divadelních novin
