Jedinečné kouzlo „kuřete“ spoluutváří několik detailů. Například by nikdy nepřišlo na svět, nebýt vytrvalosti producenta Hynka Žalčíka. To jeho zásluhou figurují na albu texty Josefa Kainara. Navzdory okolnostem to nebyly verše lecjaké, nýbrž prodchnuté osobitou poetikou, navíc perfektně ladící s košatým zvukem skupiny. Spárováním s mimořádným výtryskem kreativity a přepečlivými aranžmá vznikly skladby překračující mantinely tradičního spojení hudby s textem.
Stejně neuvěřitelně dnes působí, že v době charakterizované plíživým nástupem normalizační šedi vůbec podobná nahrávka mohla vyjít. A to aniž by přitom předznamenávala pozdější hromadný úprk od reality (anebo alespoň toho, co za ni režimem bylo vydáváno) ke snovým barvám, který se v osmdesátých letech promítl do nárůstu popularity sci-fiv literatuře či v populární hudbě do mnoha „futuristických“ blábolů. Poetika kuřete je osobitá, vkusně snoubí tradici s (tehdejší) rockovou modernou a prvku povinného odpoutání od okolního světa je ještě prostá.
I z odstupu čtyř desetiletí představuje Kuře v hodinkách milník ve spájení hudby s textem, který byl ve federálním kontextu překonán snad jen Ursinyho meditacemi nad Štrpkovými rozvolněnými verši (Pevnina detstva). Stejně tak album zachycuje dodnes zřejmě nejpřesvědčivější pěvecký výkon Vladimíra Mišíka, který si s Kainarovými texty poradil, jakoby se jednalo o jeho vlastní; dokumentuje hvězdnou hodinu hvězdné rytmiky Kulhánek/Šedivý i neuvěřitelný autorský vklad šestice a producenta.
Zde zaznamenané vrcholy zůstaly po čtyři desetiletí nepokořeny, nejen autory a protagonisty, ale i ostatními interprety. Proto má smysl ke kuřeti se vracet i nad rámec obvyklé nostalgie.
Flamengo: Kuře v hodinkách
Vydavatel: Supraphon, 2012
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
