Napříč osmdesátými a devadesátými lety prodělali tři bývalí členové Joy Division dlouhou anabázi od kytarové hudby přes elektronickou po jejich nenásilné spojení, představující možná to nejhodnotnější z proklínaného popu osmdesátých let.
Neortodoxní přístup lemoval nejen nahrávky, ale i živá vystoupení, a tak se známé skladby často objevovaly ve verzích ze studiových originálů netušených. Waiting for the Sirens’ Call čelilo kritice, protože i přes předlouhé nahrávání a značný rozpočet přineslo písničky snad až příliš obyčejné, dominovalo jim navíc znamení doby – podkreslení akustickými kytarami jakožto stvrzení obratu od volnějších forem k písničce.
Novinka uchovává více syrovosti, působí autentičtěji; posluchač cítí, že se na skladbách podílely tři výrazné osobnosti, z jejichž střetu pramení originalita skupiny. Pocit nedokončeného provází i texty, jsou spíše neřízenými proudy než ucelenými tvary. Jedna ze skladeb začíná veršem „nebyl jsem doma přes deset let“.
Materiál na EP je stejně starý, ale ani trochu nezestárl. Rozhodnutí ponechat jej stranou k samostatnému vydání bylo zcela oprávněné. Škoda jen, že u jeho koncertní podoby nebude zpívající basista Peter Hook, jehož zpěv dodával deskám New Order charakteristický melancholický nádech.
New Order: Lost Sirens Vydavatel: Rhino, 2013 Hodnocení: 80 %
