Malich odhaluje svět za světlem

Karel Malich

Karel Malich Zdroj: ctk

V Jízdárně Pražského hradu právě probíhá výstava díla Karla Malicha. Ačkoli se jedná o retrospektivu, nejde o suchou chronologii, ale o živoucí koncept. Kromě přednesení umělcových životních témat, jako je světlo a proudění energií, představuje výstava také poctu Malichovu dílu.

Karel Malich je duchovní bytost a jeho umění je hledáním toho, co nelze vidět; pravdy, smyslu, podstaty. Aby toho dosáhl, využívá různé prostředky. Neúnavně pracuje s drátem a experimentuje s plexisklem, médii, která lépe umožňují zobrazit průchod světla a energie, dynamiku života, subtilnost našeho žití ve světě.

Tomu odpovídá i architektonické řešení výstavy, kterého se ujal Federico Díaz, multimediální umělec a Malichův žák z doby jeho působení na AVU. Prostor Jízdárny, překvapivě velký, je ponechán otevřený a Malichovy drátěné plastiky v něm volně levitují. Namísto běžných panelů s obrazy Díaz do výstavy instaloval několik přepážek z transparentního mléčného plexiskla. To umožňuje vidět plastiky proti sobě, ve vzájemné komunikaci, a také to lépe ilustruje Malichovu představu o pevné hmotě jako volně proudící energii.

Ústřední místo v tvorbě Karla Malicha zaujímá světlo. A tak je i výstava komponována jako výprava ze tmy za světlem: černý koberec postupně bledne a světlá, mění se barva panelů a divák postupně dochází „osvícení“. Neopomenutelnou součástí Malichových drátěných plastik jsou stíny, živé, křehké kresby na koberci. Fascinující stejně jako preciznost, s níž autor drátěné plastiky vytvořil.

Vrcholem výstavy je impozantní dílo s názvem Místo pro natékání ducha: obří bílá obruč svírající světelný kruh. Skrze silný vizuální vjem lze pocítit poznání. Zeď pod vrstvou barvy je poseta citáty slavných osobností a střed kruhu skutečně vyvěrá jakousi energii. Formální pointou výstavy je ovšem plastika s názvem Lidsko-kosmická soulož, umístěná až za světelným kruhem v samostatné buňce. Nese odpověď na Malichovo umělecké tázání: počátkem světa je světlo, tvoření, zrození. Zatímco expozici v prostoru Jízdárny dominuje světlo (a stín), balkon září barvami.

Ve vzdušných rámech z plexiskla jsou po obvodu kruhového prostoru umístěny Malichovy pastely, tempery, kvaše a kresby uhlem, dynamické záznamy energií spojující ducha s vesmírem. Tyto barevné organické symfonie znovu zpřítomňují Malichovy vize. Ilustrují autorovu snahu nalézt podstatu procesu, v němž vzniká život ve vesmíru. Kdo viděl kresby Karla Malicha, snad bude souhlasit s tím, že jeho vesmír je nejen smysluplný, ale také krásný.