Jestliže dříve Nebřenský často působil jako člověk uzavřený ve vlastním světě, teď jde s kůží ven. Ústřední téma, a sice lásku (první slovo na desce), pojednává velice poeticky, přičemž málokdy uhne do metafor, které by nebylo možné rozkódovat („uštk jehlan srdce“).
Malebné obrazy („vlasy tak krásné vlnily žitem“) střídají rozverné písně o tom, že „nejkrásnější den života právě začíná“, ze všeho nejvíc je tu autor básníkem, jemuž se čeština sama klaní („láska vypadá jak přesýpací hodiny, svými hroty dvě srdce spojená, láska jsou dvě růžové holiny, které musí obout dvojí nohou pár“).
Na rozdíl od jiných textařůmuzikantů zběhlých v reklamě nepodléhá Nebřenský pokušení vrstvit kupy netradičních slov samospádem. Každá částečka specifického vyjadřování má svůj smysl. Všech třináct písní navíc jako by do sebe zapadalo. Od příběhů lásek přes líčení radostí a nešvarů až po finále, kdy se komedianti vracejí domů a pokorně pějí ódy na lásku nebeskou.
Hudebně deska připomíná začátky Vltavy a album Šťastnej jako trám, nikoli naivní, jak se často chybně psávalo, ale prostě hezké, dýchající milou pohodou. Je to deska založená v první řadě na kytarách podbarvených klávesovými hady a plochami zpod mistrovských rukou Františka Svačiny a spoustou vokálů. Nekonají se přílišná zvuková kouzla či aranžérské léčky tak typické pro předchozí album Když bozi zestárnou; skalní fandy možná až překvapí, jak hudebně prostá a jednoznačná dokáže dnešní Vltava být (Trosečník).
Zatímco v textech je Nebřenský nadále nepředvídatelný, v hudbě moment překvapení přece jen občas chybí. Ve dvojzvucích jako by člověk postrádal barvu někdejší příčné flétny, rockově éterická kytara Petera Bindera ale zase otevírá nové světy (exponované finále Sochy).
Nejdůležitější však je, že ty písně jsou neskutečně nakažlivé.
Vltava: Komedianti se vracejí domů
Vydavatel: 100PROmotion, 2011
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
