Je v tom určitý obdiv i poděkování společnostem, které nové prostory nechaly rozvrhnout nejen s ohledem na funkčnost, ale i potřebu reprezentovat. Vinařství, skladovací haly, výrobní prostory i administrativní zázemí firem mohou být řešena nevšedně, oplývat barvami a nabourávat tak hluboko zakořeněnou představu industriální architektury jakožto nevzhledné šedé popelky. Čtyřicítka „statečných“ přesto představuje spíše výjimku z pravidla: o současné tváři oboru vypovídají více desítky prefabrikovaných hal na periferiích.
Představované stavby vybočují z úzu, vnášejí do hry nové křivky a tvary, odlišná chápání, ale i vzpomínku na prvorepublikovou tradici, kdy nestandardní a přitom čistá architektonická řešení neoddělitelně patřila k „fasádě“ značky. Některé současné projekty působí z odstupu až příliš konzervativně – budova Fotolabu na pražském Chodově může sloužit jako archetyp nikterak invenční zástavby, jiné nutí přemýšlet, do jaké míry je sjednocení architektury jako součásti firemního designu prospěšné, anebo naopak nevhodné. Na dalších lze pozorovat paralely ve vývoji obytných a užitých staveb, a konečně skupina poslední odkrývá problém u průmyslových staveb obzvlášť ošidný – zasazení do kontextu, u některých návrhů je zjevný až při pohledu z ptačí perspektivy.
To jsou jen některé z přesahů, které výstava otevírá. Projekty zde představované budou odborné veřejnosti již dostatečně známé. Té laické skýtají – však společně s vynikajícím katalogem – jedinečnou možnost, jak obor industriální architektury uchopit v širším a aktuálním kontextu.
Současný český industriál
Galerie Jaroslava Fragnera Praha
Výstava trvá do 22. ledna
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
