Recenze: Osobní a vydařená zpověď Vladimíra Mišíka | E15.cz

Recenze: Osobní a vydařená zpověď Vladimíra Mišíka

Dušan Kütner

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Legenda tuzemského bigbítu Vladimír Mišík vydal nové album nazvané Jednou tě potkám. Poprvé po čtyřiceti letech jej nahrál s jinou kapelou než se svými domovskými Etc... K práci na desce se spojil s protřelými a zkušenými, i když o generaci mladšími hudebníky v čele s Petrem Ostrouchovem – autorem hudby šesti písní ze čtrnácti – a Matějem Belkem, jinak hlavními postavami skupiny Blue Shadows.

Zejména proto má Mišíkovo album jiný zvuk, často směřující k bluesrocku s jižanským nádechem. Nejen kvůli častému využití hammondek, ale i banja či steel kytary, které ve zvuku Etc... nikdy nehrály žádnou velkou roli. To se týká třeba úvodní písně Něco ve mně chrčí, následující skladby Zarmoucen v klidu, lehce sarkastické Jo, jo, jo, jo!, songu Věštkyně či ohlédnutí za neblahou dobu budování komunismu Devizový příslib. Nechybějí ale ani přece jen typické „mišíkoviny“ z dob s Etc..., jako jsou třeba Pět hospod, jedna ulice nebo závěrečné Slovanské tance.

Celé album má ale ještě jeden hlavní motiv – patří k těm nejvíce osobním, která Mišík vytvořil. Zejména proto, že dvaasedmdesátiletý rocker z pražské Letné sice zažil v životě mnoho, ale největšího překvapení se dočkal přede dvěma lety, když zjistil, kdo je jeho otec. Nikdy jej totiž nepoznal a jediné, co o něm do té doby věděl, bylo, že to byl americký voják, který po osvobození Československa odjel do Spojených států a posléze padl ve válce v Koreji.

Jenže to nebyla pravda. Jeho otec žil ve Státech až do devadesátých let a měl devět dětí – devět Mišíkových sourozenců, o kterých do té doby Vladimír nevěděl. K nejsilnějším momentům desky tak patří píseň Brothers, nazpívaná v duetu s irským muzikantem Paulem Bradym v češtině a v angličtině, která se přesně momentu nalezení Mišíkova pravého otce týká. A nejspíše i proto jsou všechny české texty na albu přeloženy v přiloženém bookletu do angličtiny – aby písním jeho noví američtí sourozenci rozuměli.

Sám hlavní protagonista alba napsal v uvozovkách jen pět textů. Jenže Mišík patří na tuzemské scéně k umělcům s největším talentem vyhledávat a zhudebňovat díla českých básníků, kteří vyhovují jeho naturelu. A to bez ohledu, jestli tvořili v šedesátých letech jako jeho milovaný Václav Hrabě, anebo jsou to ještě o dvě generace starší Bohuslav Reynek a František Gellner, narození ke konci 19. století. Reynkův a Gellnerův text – v prvém případě Vzpomínka na samotu, ve druhém pak Kočky mňoukaly na střeše – jsou aktuální a sdělné v nynějším 21. století stejně jako v době vzniku před mnoha desetiletími.

Myšlenka na Vladimíra Mišíka bez Etc... byla v minulosti nepředstavitelná. Ale paradoxně bez nich natočil jedno ze svých nejkvalitnějších alb. V posledních letech je Mišík kvůli zdravotním potížím upoután na vozík. Co se týče muziky, je naopak v nejlepší formě.

VLADIMÍR MIŠÍK: Jednou tě potkám

Vydal: 100promotion
Délka: 50 minut
Hodnocení: 90 %

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video