Jde o vůbec první překlad tohoto autora do českého jazyka. Hatoumovým celoživotním tématem se stalo sledování proměn a osudů metropole Manaus, v níž se pozoruhodným způsobem mísí mytologie a způsob života původních obyvatel s rozmachem lodního průmyslu a kaučukové výroby z počátku 20. století.
Hlavním prvkem novely Sirotkové ráje je převyprávění odvěkého amazonského mýtu o bájném Eldorádu, jež sídlí pod hladinou jihoamerického veletoku. Eldorádo se v běhu dějin stalo mimo jiné symbolem bezbřehého pustošení Jižní Ameriky evropskými konkvistadory. Hatoum však tuto polohu mýtu nechává ležet ladem a zaměřuje se spíše na individuální osud hlavního hrdiny, syna majitele velké lodní společnosti.
Poté, co otec Arminta Cordovila zemře, jeho potomek zdědí velké jmění a do jeho rukou je svěřen prosperující podnik. Na otcově pohřbu Arminta uhrane mladá dívka z místního sirotčince. Propadá beznadějné touze po tajuplné krásce a začíná ztrácet kontakt s okolní realitou. Nenadálé podnikatelské nesnáze, jimž je zanedlouho vystaven, se mísí s útrapami nešťastné lásky a celý příběh se sune k tragickému konci.
Krátká novela je psána barvitým jazykem, v němž se o sebe otírá tradice evropského psychologického románu a záměrně naivní dějové zkratky a kondenzace. Sirotkové ráje odkazují na cestu vyšlapanou magickým realismem a podobně jako u takového Gabriela Garcíi Márqueze je milostný příběh zarámován do pevného dějinného kontextu a teprve v něm nabývá svého plného smyslu.
Českého čtenáře tradičně podobná díla přitahují, a tak se není třeba obávat nezájmu či nepochopení. Ačkoli knize není možné téměř nic vytknout, tematicky i formálně se řadí spíše k průměru jihoamerické prózy. Pro fanoušky podobné literatury jsou Sirotkové ráje sázkou na jistotu, kdežto ostatní musí svůj přístup pečlivě zvážit.
Autor je spolupracovníkem redakce