Nemocnice, úřady, vlaková a autobusová nádraží. U jejich vchodu visí tabule se zákazem kouření. Přesto si lidé i tady občas zapálí. Nikdo z okolí je neokřikne.
Jedna cigareta je pak ale může vyjít na tisíc korun, pokud je nachytají strážníci při obchůzce. „Například loni jsme na nádraží řešili porušení tabákového zákona asi desetkrát,“ upozorňuje velitel písecké městské policie Jan Liška.
I redaktorky Sedmičky si v Písku a ve Strakonicích zapálily tam, kde se kouřit nesmí. V nemocnicích, na poště, vlakových a autobusových nádražích, v cukrárnách, na benzině. Na devíti místech pozorovaly reakce okolí. Vedle klasické cigarety použily i elektronickou, která nevydává typický kouř.
V šesti případech se nikdo nad zapálenou cigaretou nepozastavoval ani redaktorky neupozornil. Narazily až v písecké a strakonické nemocnici a u benzinky. „To snad nemyslíte vážně. Okamžitě cigaretu zhasněte, tady se nekouří,“ zněl kategorický příkaz bývalého ředitele písecké nemocnice Miroslava Janovského, který náhodou procházel budovou.
U benzinky šlo jen o náznak kouření. I tak jednoho z řidičů vyprovokoval.
Na autobusovém a vlakovém nádraží řidiče ani průvodčí kouřící redaktorky nevyvedly z míry i když s nimi hovořily. A nebyly jediné, kdo si cigaretu před cestou vychutnával.
Do vestibulu autobusového nádraží a na píseckou poštu vyrazily redaktorky s elektronickou náhražkou cigarety. Zaměstnanci se tvářili, že nic nevidí.
Ve všech případech byli pacienti i kolemjdoucí tolerantní, i když někdy nevěřícně kroutili hlavou. Nikdo z nich ale nezasáhl.
S cigaretou může člověk i na řadu míst, kde je zákaz kouření. Odhalil to test Sedmičky
Redaktorky Sedmičky sledovaly reakce lidí na kouření. S cigaretou v ústech, v místech, kde je v Písku a ve Strakonicích zákaz. Kromě klasické cigarety vyzkoušely i elektronickou náhražku. Ta je jiná hlavně tím, že není cítit. Kuřák vydechuje jen nikotinové páry. Jinak je téměř k nerozeznání od normální.
První na seznamu je písecká nemocnice. Zapalujeme si už v areálu, kde platí také zákaz, a čekáme. Během pár minut nás upozorňuje procházející sestra a požaduje, ať cigaretu uhasíme.
Na oddělení vyrážíme s ohledem na pacienty s cigaretou umělou. Provokativně pokuřujeme na chodbě ortopedie v době, kdy je plná pacientů. „Koukni, ona tu normálně kouří,“ šeptá jeden z nemocných a se zájmem nás společně s dalším pozoruje. Také ostatní návštěvníci si cigarety všímají, nikdo nás ale neokřikuje.
Na chodbě dalšího oddělení narážíme na bývalého ředitele nemocnice. „Tady je zákaz kouření,“ říká Miroslav Janovský. Elektronická cigareta ho překvapuje, protože ji nezná.
„Všiml jsem si, hned jak jsem vás viděl, že asi nejde o běžnou cigaretu. Přesto je tu zákaz, a ten platí pro kouření všeobecně,“ dodává Janovský.
Připouští, že kolem pavilonů vídá tajně pokuřovat přikrčené postavy, ale pacienty nemůže potrestat za porušení léčby. Nelze je ani donutit k podepsání reversu.
Nevraživě reaguje i lékař na interně. „No to si ze mě děláte legraci, nebo to děláte schválně?“ zlobí se. Argument, že je tato cigareta nezávadná a kouřit se může všude, uzavírá nekompromisním: „Tady ale ne!“ Pacienti na odděleních se sice mračí, ale mlčí.
Na píseckou poštu vyrážíme s otázkou ohledně posílání peněz do zahraničí. Po celou dobu jednání se ženou u přepážky jedna z nás kouří e-cigaretu. Pracovnice odpovídá na dotazy, kouření nekomentuje. Stejně jako žena u druhé přepážky. Možná upřednostňovaly heslo Náš zákazník, náš pán.
Na autobusovém nádraží hledáme se zapálenou cigaretou informace k odjezdu autobusů. „Z kterého nástupiště jezdí autobus na Prahu?“ ptáme se řidiče a klidně dál pokuřujeme pod cedulí Zákaz kouření. Šofér ochotně vysvětluje, z kterých stanovišť autobusy odjíždějí. Cigarety si nevšímá. Po zemi se povalují nedopalky, které naznačují, že Sedmička není jediná, kdo zákaz porušuje.
Venku cigareta nikomu nevadila, jdeme s ní do vestibulu. U okénka se ptáme na autobus do Prahy. Žena za sklem nám vyhledává spoje a cigaretu snad ani nepostřehne.
V nekuřácké cukrárně se nejdříve ptáme, jestli si můžeme zakouřit u kávy. „Tady je to nekuřácké,“ vrtí odmítavě hlavou obsluha. Ale cigaretu, která není cítit, povoluje. Ta nepohoršuje ani důchodce sedící u vedlejších stolků.
Přesouváme se do Strakonic a stavíme u benzinky. Tady se vůbec o zapálení cigarety nepokoušíme, jen kouření naznačujeme. Nezarazí nás překvapivě obsluha, ale řidič tankující u stojanu. „Vy jste se snad zbláznila. Snad tady nechcete kouřit? Koukejte to schovat!“ rozkazuje muž.
Reportáž pokračuje ve strakonické nemocnici. Sotva vyndáme cigaretu na chirurgické ambulanci, už slyšíme rezolutní: „Sem se s cigaretou nesmí!“ Zaráží nás lékařka Antonia Vašátková. Je jí jedno, jakou cigaretu kouříme. Netoleruje žádnou. Cigareta ve zdravotnickém zařízení pohoršuje i staniční sestru z porodnice Miloslavu Jurášovou.
Posledním místem v testu je strakonické vlakové nádraží. Tam jdeme s náhražkou cigarety. Pochopení nemá ani žena ve výdejně jízdenek. Uklidňuje ji až zjištění, oč jde. „Už jsem o elektronické cigaretě slyšela, ale na první pohled jsem nepoznala, že nekouříte normální. S tou bych vás hned vykázala,“ vysvětluje.
Testování potvrdilo, že si někteří kuřáci ze zákazů těžkou hlavu nedělají. Nekuřákům, pokud necítí kouř, umělá cigareta zase tolik nevadí.
