Lanovka na horu Trebević nad bosenskou metropolí Sarajevo, která svezla první cestující 3. května 1959, vznikla díky československo-jugoslávské technické spolupráci. Konstrukční práce a dodávku nejdůležitějších součástí lanovky měla na starosti Transporta Chrudim, zatímco ocelové konstrukce, některá elektrická zařízení a kabinky pro lanovku zajistily podniky z různých částí Jugoslávie. Místní podniky také měly na starosti samotnou montáž.
Dohlíželi na ně odborníci vyslaní z Československa, mimo jiné zkušený Bohumír Hattan, který už před druhou světovou válkou pracoval na lanovce na Lomnický štít. Přesto se ale jen pár týdnů před termínem zprovozněním ukázalo, že některé části jsou zabudovány opačně, kladkové konstrukce jsou poškozené a nefunkční a k úhoně došlo také jedno z nosných lan. Nakonec se ale díky nasazení všech montérů podařilo lanovku na Trebević dokončit a zprovoznit včas.
Pět desítek kabinek mohlo za hodinu přepravit 400 lidí v jednom směru a když se v poledne oné květnové neděle lanovka poprvé rozjela, čekaly před spodní stanicí nedaleko centra města stovky nedočkavců. A ačkoli se jezdilo až do osmi hodin večer, na dva tisíce Sarajevanů se při premiéře "žičary" podle svědectví dobového tisku vůbec nedostalo. A velký zájem cestujících pokračoval také v další dny, s návalem ale přišly i nečekané problémy.
"Děti házejí z kabinek za jízdy kameny. A museli jsme vydat zákaz převozu vzduchovek, protože někteří cestující z nich stříleli na kolemjdoucí," svěřil se ředitel sarajevského dopravního podniku Ibro Slavić, který si postěžoval, že lidé rozkrádají vybavení kabinek. Objevily se i potíže s dodávkou elektřiny, protože během otevření se rekonstruovalo jedno z vedení vysokého napětí u Sarajeva, nakonec se ale podařilo mouchy vychytat a lanovka se stala oblíbenou atrakcí.
Během následujících dekád ale pomalu chátrala a několikrát musela být kvůli opravám načas uzavřena uzavřena. Naposledy ji postihl zákaz provozu na podzim 1989 a tato pauza nakonec trvala téměř 30 let. Během občanské války v Bosně a Herecgovině v letech 1992 až 1995 byla totiž lanovka prakticky zničena, mimochodem jednou z prvních obětí konfliktu se v březnu 1992 stal technik z horní stanice Ramo Biber. Po válce se objevila řada plánů obnovy, práce ale začaly až v roce 2017.
Místo repasované lanovky ze Švýcarska, jejíž součásti už v roce 2011 dovezli do Sarajeva, nakonec město pořídilo zcela nové zařízení. Zhruba třetinu z deseti milionů euro daroval americký byznysmen a filantrop, který si vzal bosenskou vědkyni. Nová lanovka, která vozí cestující do výšky 1160 metrů nad mořem, funguje k obecné spokojenosti od dubna 2018. Její jedinou vadou na kráse jsou ceny, tedy ty pro cizince. Ti platí za zpáteční jízdenku v přepočtu deset eur, zatímco domácí jen tři.
