Bigbít tučně orazítkoval celé jejich mládí. Byl pro ně náplní každého dne a jejich skladby zbožňovali lidé z celého Československa. Dnes muzikantům z brněnských kapel Synkopy 61, Progress či Futurum táhne na šedesát, některým i na sedmdesát. Na bigbíťáky z Brna je však i čas krátký. Přestože se většina z nich po revoluci vrhla na podnikání a hudbou se neživí, jejich fanoušci je stále můžou slyšet naživo.
„Nikdo o nás neví, že stále hrajeme. Koncerty máme tak šestkrát do roka, ale zvládli bychom i víc. Vystupujeme s repertoárem ze šedesátých let,“ říká kytarista Petr Směja, který jako čtrnáctiletý kluk založil před devětačtyřiceti lety skupinu Synkopy 61 a dodnes je jejím kapelníkem.
Především však obchoduje se dřevem a obklady. Bubeník Synkop Jiří Rybář, který v kapele také hraje od jejího vzniku, je galerista a spolupracuje mimo jiné s Domem umění města Brna. „Jsme v podstatě penzisté. Písničky jsou stejné, ale v souhře a provedení už to není ono. Ani hlasy. Náš zpěvák Michal Polák měl dřív takovou fistuli, že ve studiu musel zpívat do rohu. Teď je po operaci hlasivek. Texty si také pamatujeme hůř, raději zkoušíme jen pár dní před koncertem,“ povídá Směja. Příští rok čeká Synkopy padesáté výročí založení skupiny, k čemuž chystají slavnostní koncert.
Pár let po Synkopách vznikla další brněnská skupina, která se stala fenoménem. Původní The Progress Organization dodnes fungují jako Progres 2. „Na naše koncerty chodí nejenom starší lidé, ale i jejich synové a vnučky. Pro mladé lidi je zajímavé slyšet, jak zní hudba, která vznikla před čtyřiceti lety,“ myslí si bubeník a lídr kapely Zdeněk Kluka.
Se svými kolegy z Progresu by rád natočil ještě jedno album. „Museli bychom tomu věnovat několik měsíců práce, ale není to nemožné. Donutit by nás k tomu mohlo, kdybychom narazili na někoho, kdo píše zajímavé texty,“ uvažuje Kluka, který se svým synem hraje v kapele Čankišou a skládá scénickou hudbu.
Nové album Veselého
V tom se podobá další brněnské legendě, zpěváku a skladateli Oldřichu Veselému, který ve svém studiu v ulici Bašty tvořil hudbu pro brněnské, pražské či mostecké divadlo. „Po revoluci se mezi lidmi vytratil zájem o kulturu. Vrhl jsem se proto na práci ve studiu, která mi vyhovuje. Koncertovat už nechci, vadí mi to cestování,“ vysvětluje Veselý.
Přesto ho fanoušci ještě mohou slyšet naživo. Na koncerty se občas vydává s mikulovskou kapelou E-band. „Teď mi odpadly dva projekty, měl jsem dělat hudbu k filmovým dokumentům. Budu tak mít víc času na dokončení svého alba. Složil jsem nové písničky, na texty třeba od Pavla Vrby či Aleše Hrbka ještě čekám,“ podotýká bývalý člen kapel Synkopy 61, Atlantis či Blue Effect.
Do brněnské rockové rodiny patří také kapela Futurum, kterou v roce 1983 založili členové Progresu Miloš Morávek a Roman Dragoun. Skupina si s porevolučním návratem na koncertní pódia dala na čas. Teprve před pěti lety je k tomu přimělo vystoupení k příležitosti nových vydání jejich starších alb.
„Původní sestavu jsme doplnili o baskytaristu, někdy se k nám přidá i vokalistka či dechová sekce. Hrát před publikem mi chybělo,“ říká Morávek, který spoluvlastní obchod a opravnu hudebních nástrojů.
Hudební fanoušci, kteří chodili na koncerty v osmdesátých letech, si vzpomenou na skupinu Barel Rock. Vytvořili ji studenti Vysoké školy veterinární a vyznačovala se tím, že muzikanti místo na bubny hráli na barely či kýble a z lopaty vyrobili baskytaru. „Stále na tyto nástroje hrajeme. Vystupujeme zhruba na čtyřiceti akcích za rok. Brzy vydáme nové album, které pokřtíme v klubu Leitnerka 30. listopadu,“ zve příznivce lídr kapely Jan Bořil.
Ne všichni brněnští muzikanti u bigbítu zůstali. Například sesterská dvojice Martha a Tena Elefteriadu, která v šedesátých letech koncertovala s Hanou a Petrem Ulrychovými, začala podnikat v Praze. Uplatňují tam svůj řecký původ. „Pořád zpíváme, ale repertoár jsme rozšířili o řeckou muziku. Kromě toho vyučujeme řecké tance. Já jsem napsala řeckou kuchařku a Tena překládá řeckou literaturu,“ říká Martha Elefteriadu.
Elán a chuť vystupovat většině bigbíťáků zůstaly. Spousta věcí se ale změnila. „Dřív byl problém sehnat i struny na kytaru. Museli jsme si je nechat vozit za těžké peníze z ciziny. Sada strun tehdy stála až šest set korun, aparatura vyšla na tolik jako auto,“ vzpomíná Morávek.
Ke všemu byli muzikanti pořád jednou nohou v kriminále. „Museli jsme se chovat jako veksláci, abychom získali něco, co jsme potřebovali k vlastní obživě. Jednou měl například Pavel Pelc schované pod kabátem marky na mixážní pult z Německa. Vyšel před dům, kde najednou zastavilo deset policejních aut. Zbledl a začal prchat. Myslel si, že nás zavřou. Naštěstí tam policajti zastavili úplně z jiného důvodu,“ vypráví Kluka.
Nové a nové koncerty Progresu, Futura či Synkop 61 dokazují, že zájem o brněnský bigbít stále je. „Bigbít z Brna měl vynikající zvuk hlavně pro svou melodičnost a zpěvnost. Možná za dvacet let budou v českých klubech vystupovat skupiny typu Progres Revival a budou v nich nadšení mladí hráči. Ten styl má stále co říct,“ tvrdí hudební publicista Jaromír Tůma.
A legendární muzikanti to ještě rozhodně zabalit nehodlají. „Jsme staří, ale hrát se dá i vsedě, ne?“ říká se smíchem Morávek.
