Lékařka: Jsem šťastná, mám dvě vlasti | E15.cz

Lékařka: Jsem šťastná, mám dvě vlasti

Pětapadesátileté ruské pediatričce Jekatěrině Polákové uznalo Československo před třiceti lety kvalifikaci bez problémů. Dnes už to cizinci tak snadné nemají.

Za svoji lékařskou praxi ošetřila Jekatěrina Poláková tisíce dětí na budějovických sídlištích Máj a Šumava. V polovině osmdesátých let tam byla dokonce první pediatričkou. „Na univerzitě v Petrohradě jsem se seznámila s Čechem a odjela s ním do Budějovic,“ popisuje začátky nového života žena, která skoro nezná bílý plášť. Aby se ho děti nebály.

Vždycky jste chtěla být dětskou lékařkou?

Pro maminku a babičku to byla samozřejmost. Jsem z malého města z Novgorodské oblasti, mám ještě dvě sestry. Když jsme byly malé, doma se o ničem jiném nemluvilo, než že budeme nosit bílé pláště. Starší sestra je lékařka v Petrohradě, mladší je učitelka.

Ale praxi jste začala vykonávat až tady.

S manželem jsme se seznámili jako vysokoškoláci v Petrohradě. Po studiích jsme se vzali a odjeli do Budějovic, kde jsem už třicet let. Odjela jsem ráda. Chtěla jsem poznat jiný svět.

Měla jste nějaké administrativní potíže?

Ne. Tehdy platila mezi státy dohoda o uznávání vysokoškolských diplomů. Povolení dělat praxi mi přišlo poštou. Dnes je to jiné. Znám zubaře, který léta pracoval v Rusku, ale tady neudělal vyrovnávací zkoušky.

Jak jste začínala?

Nejdříve na obvodě sídliště Šumava, po šesti letech postavili zdravotní středisko na Máji. V polovině osmdesátých let se tu rodila spousta dětí. Až sto ročně. Když řeknu, že jsem měla i dva tisíce pacientů, nebudete věřit. U dospělých je to dnes normální, ale u dětí jiné. Musíte u každého z nich udělat ročně devět preventivních prohlídek plus očkování. Mám pacienty do devatenácti let věku.

Máte výhodu, že jste původem Ruska?

V poslední době je tu hodně ruských rodin. S pojišťovnou mám smlouvu, že mohu registrovat jejich děti. Ruština je dnes výhodou. Na škole jsme se doma učili povinně němčinu, ale z té už nic neznám.

Můžete porovnat zdravotnictví v Rusku a u nás?

Nerada bych to ruské kritizovala. Znám ho jen z krátkých návštěv u sestry. Pojištění lidé tam platí za léky víc než tady. Ale to je i v jiných státech.

Vnímáte za třicet let praxe nějaké změny ve zdravotním stavu dětí?

Mají víc civilizačních nemocí jako je cukrovka, alergie, ale i autistické syndromy. Proč, to je otázka pro odborníky, třeba psychology. Možná na to má vliv současný životní styl.

Je pediatrie obor výhradně pro ženy? Ptám se proto, že ve Vietnamu se připravují zdravotnice pro práci v jižních Čechách.

Myslím, že jsme v něm lepší než muži. Já osobně bych nemohla řezat. Máme asi pečovatelství v genech.

Jako dítě si pamatuji na strach z lékařů v bílých pláštích s injekcí. Paní doktorka nám dávala obrázky.

U nás děti strach nemají. Nenosíme bílé pláště, aby se nebály. A obrázky nebo balonky také rozdáváme.

Pokračují v této profesi i vaše děti?

Ne. Mám dospělého syna a dceru. Oba si vybrali technické obory. Jenom mě trochu mrzí, že když jsem si zařídila praxi, zaplatila podíl ve společnosti, která má tohle středisko, tak nebude nikdo z rodiny v ordinaci pokračovat.

V obvodu jste uznávaná lékařka. Jste šťastná?

Svým způsobem ano. Jsem především bohatá. Mám dvě vlasti.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!