Vystudoval herectví na DAMU a pak z Prahy odešel do Západočeského divadla v Chebu. Za tři a půl sezony tam stihl nastudovat čtyřiadvacet rolí. Budějovice ho ale zlákaly pestrostí repertoáru i vidinou početnějšího publika.
V minulé sezoně jste dostal v Chebu cenu diváků, což je pro herce to nejpříjemnější ocenění. Přesto vás to táhlo jinam? Jihočeské divadlo jsem měl vyhlédnuté už delší dobu. Líbilo se mi, jaký repertoár režisér Martin Glaser a dramaturgyně Olga Šubrtová vybírají. V Chebu to pro mě byla neskutečná smršť rolí, ale odešel jsem za větším publikem. Tam se krize projevila víc než tady, takže lidé šetří a do divadla moc nechodí. Potřeboval jsem změnu, a když si mě Martin Glaser vybral na konkurzu, neváhal jsem.
Když mluvíme o penězích, v Shakespearově Kupci benátském mě zaujalo, jak si rozumíte s mincemi. V jedné ze scén je sbíráte a stavíte z nich komínky neobvykle rychle a obratně. Jak jste se to naučil? Přivydělával jsem si letos na jaře a v létě jako krupiér, takže umím zacházet se žetony, ruletou i kartami. Chtěl jsem se tehdy něco učit a v divadle jsem zrovna nestudoval žádnou další roli. Kurz pro krupiéry byl zdarma a pak jsem měl štěstí, že mě vybrali do nejlepšího kasina přímo na kolonádě ve Františkových Lázních. Za šichtu mi proteklo rukama několik stovek tisíc eur. Byla to neskutečná škola života.
Herec a hráči, to je vtipná kombinace. Pro mě to byla hlavně škola charakterů. Pozoroval jsem proměnu těch lidí – přišel elegantní ustrojený pán a za dvě hodiny z něj byl rudý rozcuchaný chlap, který nadává a kope do věcí kolem sebe. Trávil jsem tam i deset hodin denně se žetony a sázkami, devadesát procent hostů byli Němci. Naštěstí jsem z němčiny maturoval. Někdy bych ji chtěl uplatnit i v nějaké divadelní roli.
Máte ještě další zážitky z jiných oborů, které jste zúročil v kariéře herce? Za mnohé jsem vděčný sportu, hlavně atletice. Naučila mě tomu, co je důležité i pro divadlo – být jak nahoře, tak dole. Vyhrávat, prohrávat a unést to. Spoustu lidí popularita vystřelí nahoru, vylétnou a jsou středem pozornosti, ale za chvíli si na ně nikdo nevzpomene. Je důležité to ustát.
Věnoval jste se hlavně běhu, dokonce jste se stal v mládežnických kategoriích několikrát Přeborníkem Prahy v lehké atletice. Posledních osm let závodíte na koloběžce. Proč? V atletice jsme měli kolo zakázané, že prý zkracuje svaly. Tak jsme objevili koloběžku. Baví mě a dává mi šanci udržet se ve fyzické kondici. Tady na jihu už se těším třeba do Novohradských hor. Do kopce je to sice námaha, ale dolů jedu třeba sedmdesátkou a nohy si odpočinou. Zato budějovická rovina mě netěší, jezdec se tu pořád musí odrážet.
Neříká se náhodou, že herec patří spíš do kavárny?
V tom jsem trochu výjimka. Rád bych dělal něco akčního, z legrace říkám, že bych chtěl být český Belmondo. Ale herecká kondice znamená být v pohodě nejen fyzicky, ale i psychicky. Být připravený na cokoli. Číst knížky, chodit do kina a divadla, na výstavy, poslouchat hudbu – prostě jako houba nasávat informace kolem sebe a těšit se. To je na herectví krásné, že člověk musí na sobě pořád pracovat, vzdělávat se, aby měl takzvaně nažito. Díky tomu může pak někdy zahrát třeba Žida Shylocka v Kupci benátském tak skvěle, jako teď pan Šporcl.
Fyzičku byste v létě mohl uplatnit i v Krumlově před otáčivým hledištěm. V Budějovicích jste zatím dostal sedm menších rolí. Je nějaká velká, kterou si přejete?
Pro mě je důležitější pracovat s režisérem, s nímž se shodneme. Malé role jsou službou divadlu, můžu se naučit být součástí týmu a vidět, jak hrají ostatní. Jsem připravený kdykoli naskočit do hry. Jako ve fotbale – každý nový hráč chce hned vyběhnout na hřiště.
Srovnáváte s fotbalem? Moc rád fandím, můj favorit je Slavia Praha. Když nemůžu být na zápase, mám rituál u televize. Obléknu dres, vezmu si šálu a kšiltovku, oholím se a navoním. Když jsem s tím začal, Slavia získala první titul a pak druhý. Tak v tom pokračuju i teď na herecké ubytovně. Na fotbale může být stejně parádní atmosféra jako v divadle. Pokud se fandí férově.
VÁCLAV LIŠKA (*1981):1. Během studií DAMU hrál v Národním divadle, Divadle v Celetné a na Letních shakespearovských slavnostech.
2. Od roku 2005 v Západočeském divadle v Chebu, hostoval v Divadle Radka Brzobohatého a objevil se i v Ordinaci v růžové zahradě a Kriminálce Anděl.
