Lidé se báli, že vyjde z hrobu. A vyšel

Na vampýrovi Tobiášovi mě pobavilo to, že ho archeologové po nálezu pojmenovali Stela. Až později zjistili, že šlo o muže a přejmenovali ho.

Tělo tehdejší lidé pohřbili tak, aby se nemohlo vrátit. Ve své době učinili veškerá jim známá opatření, aby se nestal jejich mrtvý soused svým způsobem hvězdou. Musela to být velká a důležitá událost pro celou vesnici. Zřejmě se všichni báli o své životy, o dobytek i obydlí. Určitě se radili jak naložit s mrtvolou, aby nepovstala a nedostala se tak opět do centra dění v obci.

Do hrobu mu dali i peníze. Možná zesnulý nebyl křesťan. A pokud skutečně pocházel z jižní Evropy, mohl si přát, aby měl pár drobných na jízdu do podsvětí. Charón se prý nedře zadarmo. Potom už místní čekali, co se stane. Asi se nestalo nic. Dávní písmáci nevylíčili žádnou podivuhodnou okultistickou historku. Všichni tak mohli zemřít s pocitem dobře vykonané práce.

O šest set let později našli tělo dnešní výzkumníci a právě v den, kdy je v kalendáři svátek Stely. Podle lingvistů pochází jméno z latinského stella, což znamená hvězda. Pohřbené tělo po vampýrsku se jí skutečně stalo.

Byla mu a je věnována nebývalá pozornost, ze strany badatelů i médií. Možná, že se až nyní naplnila noční můra tehdejších lidí, kterým se zdálo, že přicestovalý cizinec by mohl vstát z hrobu. Tenkrát tomu chtěli zabránit a dělali vše, co bylo v jejich silách. Netušili, že o pár století později tím strhnou na mrtvého ještě větší pozornost. Nemohli vědět, že dnešní lidé poznávají svou historii šťouráním se v zemi a hledáním artefaktů.

Za jejich doby by takový dobrodruh, riskoval nařčení z čarodějnictví, potupnou smrt a ještě potupnější pohřeb.