„Pojďte sem, pánovi se něco stalo. No tak rychle,“ zoufale volá Zdeňka Hubálková. Na chodníku v Plánické ulici v Klatovech se přímo před jejíma očima složil k zemi mladík. Z úst mu jde pěna a nepřirozeně sebou třese. Dostal epileptický záchvat.
Opodál stojící redaktoři Sedmičky vyděšené ženě vysvětlují, že jde o test, nakolik lidé umí poskytnout první pomoc. Ta mezitím bere do ruky mobil a roztřesenýma rukama se pokouší vytočit číslo záchranky. „Ještě nikdy jsem nemusela nikomu dávat první pomoc. Jistější je ale zavolat hned doktora,“ domnívá se Hubálková. Žena byla první, která v půlhodinovém testu zareagovala.
Pomoc od auta
Svíjejícího se muže na chodníku si všiml i řidič Miloslav Řezáč. Za volantem černého volkswagenu těsně před křižovatkou zabrzdil a běžel k figurantovi. Byl jediným, kdo ze zasahujících kolemjdoucích poznal, že muž dostal epileptický záchvat. Přesto i on urychleně začal vytáčet záchranku. „Poznal jsem to podle škubavých pohybů. Ale poradit s tím bych si asi neuměl,“ řekl Miloslav Řezáč.
Do podobných situací, kdy se musí rychle rozhodnout, jak pomoci, se zatím nedostal. Šok z mladíka, který se náhle skácel na chodník, měla i mladá maminka. Ta právě usazovala z auta do kočárku své dítě. Nicméně bleskurychle vzala do rukou mobil a začala vytáčet číslo záchranky
„Vím, jak dát zraněného do stabilizované polohy. Ale mám u sebe malé dítě a musím se starat hlavně o něj. Proto jsem volila možnost telefonovat na záchranku,“ vysvětlila Martina Denková. Ačkoliv Sedmička načasovala test do odpoledních hodin a navíc i do jedné z nejrušnějších ulic v těsné blízkosti centra, řidičům, s výjimkou Miloslava Řezáče, byl třesoucí se mladík na chodníku lhostejný. Během pěti minut napočítali redaktoři osm aut, která tudy projela. Polovina řidičů si člověka potřebujícího pomoc ani nevšimla. Druhá polovina se jen ohlédla a pokračovala v jízdě. „Viděl jsem, že u zastávky leží nějaký člověk, ale než jsem stačil přibrzdit, už jsem byl v křižovatce a musel se věnovat řízení. Pak jsem si uvědomil, že se mu možná něco stalo,“ řekl zcela nepochopitelně řidič, kterého se podařilo oslovit, ale o svém jednání se dál nechtěl bavit. Dotyčný dokonce ani nezavolal záchrannou službu. To nám po skončení testu potvrdily pracovnice dispečinku.
Záchranku nezavolali ani další řidiči, kteří přibrzdili a sledovali, co se děje. Nad jejich lhostejností kroutil hlavou i sám figurant. „Je to docela zarážející. Že si mě třeba nevšimli – to ještě dokážu pochopit. Ale sledovat lidi, jak na mě koukají a pak šlápnou na plyn a ujedou – to je tedy síla. Divím se, že mě nešli třeba ještě prošacovat,“ říká. Našli se dokonce i takoví, kteří s úsměvem na rtu sledovali, jestli chlapci někdo pomůže nebo na chodníku zemře. Takhle se projevila i dvojice studentů, která postávala před restaurací Poprda a epileptický záchvat sledovala jako béčkový film. Když se pak figurant zvedl, odcházeli zklamaní z toho, že se situace nepřehoupne do dalšího dějství, pokud možno s asistencí sanitky nebo ještě lépe pohřební služby.
Úplně stejně reagovali v druhé části testu dva školáci, kteří šli po druhém chodníku a ještě si na figuranta ukazovali a smáli se, jak s sebou hází na chodníku. Lhostejnost některých lidí ale redaktory nijak nepřekvapuje. Před několika lety se totiž stali svědky skutečného záchvatu muže, který zkolaboval v dolní části Plánické ulice. Jinak poměrně frekventovaná část města se okamžitě vylidnila a okolní obchody byly najednou nacpané zvědavci.
Znám to ze školy
Svými znalostmi o poskytování první pomoci překvapila jako jediná Andrea Luptáková. „Podívám se, jestli nemá zapadlý jazyk a jestli dýchá. Zkusím mu jazyk vytáhnout, aby si ho nepřekousl. A pak zavolám sanitku,“ popsala detailně žena. Povoláním je učitelka. „Ve škole máme kurzy a také první pomoc učíme děti,“ vysvětluje své znalosti Luptáková. Kurzy poskytování první pomoci pořádá dvakrát do roka Oblastní spolek Českého červeného kříže v Klatovech.
Podle zdravotnického instruktora Jiřího Böhma je ale o ně minimální zájem. „Děláme hlavně kurzy pro školy,“ dodává zdravotnický asistent. Podle Böhma je jednou z příčin, proč lidé neznají základy první pomoci fakt, že se bojí, aby zraněnému ještě víc neublížili. S jeho slovy souhlasí i Svatopluk Dvořák ze Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje v Klatovech. „Dnes se spíše razí trend, že dispečerka na telefonu naviguje lidi, jak by si měli se zraněným počínat. Systém pravidelného a systematického proškolování nefunguje,“ vysvětluje Dvořák.
