Vyhřívaná kabinová lanovka lyžaře vyveze až na vrchol sjezdovky. Na přezkáče nasadí carvingové lyže, na oči lyžařské brýle, sviští dolů a díky nepromokavé bundě zimu ani nepocítí.
Co dnes lyžařům připadá jako nutné minimum, bylo pro průkopníky tohoto sportu v devatenáctém století nepředstavitelné. Na tyto vzpomíná Emil Kintzl, který o historii lyžování na Šumavě napsal knihu.
Kdy se začala psát historie lyžování na Šumavě?
Jakousi kolébkou lyžování na Šumavě bylo určitě Železnorudsko. Pro lyžování se otevřelo vybudováním železničního tunelu pod horou Špičák. Práce začaly z obou stran hory koncem roku 1874 tvrdou prací více než tisíce dělníků z Čech, Německa a Itálie, ale i ruských zajatců, takzvaných barabů. Baraba v italštině znamená násilník a rváč. Během stavby bylo třeba nasytit stále hladové baraby, žijící podél tunelu ve velmi žalostných podmínkách. A tak přišel z Volyně šumavský tunelář Jan Prokop.
Co udělal?
Tento dobrý muž se v pronajaté kantýně přímo nad tunelem staral o správnou výživu dělníků a zároveň sehrál důležitou úlohu pro lyžování. Prvý vlak hotovým tunelem, svými 1747 metry nejdelším u nás, projel na Špičák 11. října 1877 a nový tunel se stal vstupní branou do pozdějšího lyžařského ráje.
V čem byla důležitá úloha Jana Prokopa?
Byl obdařený podnikatelským duchem a správně předvídal budoucí nápor turistů. Proto po skončení stavby tunelu dřevěnou kantýnu koupil, opravil, a tak brzy vznikla slavná Prokopárna, která se pak stala trvalým sídlem českých lyžařů. Zajímavostí je, že jedním z prvních návštěvníků byl Jan Neruda. Pobýval zde v létě 1881. Bodrého hostinského i Šumavu si velmi oblíbil a zval ho Otcem Prokopem. Tak ho pro jeho ochotu a úslužnost ke všem hostům bez výjimky nazývali všichni. Jan Neruda dokonce v roce 1881 odsud napsal pohled, na kterém stálo: „Bydlím zde na Špicberku u Otce Prokopa. Výtečný otec! Nejen svých vlastních dětí, ale i všech nás dětí potulných a bludných.“
Měl Prokop ještě nějaké další slavné hosty?
Zavítal sem Jaroslav Vrchlický a Eliška Krásnohorská i další. Zajímavým detailem je i to, že zpráva o požáru Národního divadla zastihla Jana Nerudu právě v penzionátu pana Prokopa na Špičáku. V roce 1882 z bývalé kantýny a ubytovny dělníků oficiálně založili hotel Prokop. V jeho sousedství v roce 1890 postavil pražský architekt Rixi stejnojmenný hotel, orientovaný spíše na německou klientelu.
Otec Prokop ale nepřispěl k rozvoji lyžování na Šumavě jen stavbou hotelu.
Měl čtyři syny, v nichž vzbudil nejen lásku k Šumavě, ale i k lyžování. Nejstarší František byl asi prvním zdejším průkopníkem, který se již roku 1891 toulal okolo Špičáku na lyžích vyrobených na Šumavě. Kdo je vyrobil, nevíme. Jen to, že byly velmi těžké a jezdily každá jinam. Mladší bratr Bedřich, narozený roku 1880, byl velmi zdatný a talentovaný lyžař, který vstoupil už v roce 1901 výbornými výsledky v běhu a skoku mezi nejlepší závodníky. Jím vybojované medaile ještě dnes vzbuzují obdiv. První pražské lyžaře na Šumavu přivedl Josef Rössler Ořovský v roce 1894, což byl kamarád Františka Prokopa.
Kde byl první lyžařský stadion nebo sportovní stánek?
Na dlouho to byla Weisova louka přímo před Prokopárnou. Byl zde start i cíl běžeckých závodů. Stál zde i malý skokanský můstek a mírný terén byl vhodný i pro oblíbenou krasojízdu. Pražáci zde také o Vánocích v roce 1902 uspořádali své první lyžařské přebory, kterým zatím jen přihlíželi budoucí mistři lyžaři, Plzeňáci Eman Kabát a Arna Juránek. Weisovka, později nazývaná pro velký počet lyžujících horou smrti, se stala i cílem prvního závodu ve sjezdu uspořádaného v Čechách. Bylo to 5. února 1911. Závod začínal na vrcholu Pancíře.
Zmínil jste Josefa Rösslera Ořovského. Ten nechal přivézt do Čech první lyže.
Ano, bylo to v roce 1887, kdy si tento všestranný sportovec a vlastenec nechal poslat ski do Čech ze Skandinávie. Celníci tehdy tento název neznali, a tak lyže proclili jako obyčejné nelakované zboží. Hned druhý den večer uskutečnil Rössler se svým bratrem prvosjezd Václavského náměstí od rozestavěného Národního muzea
na Můstek.
Ví se, kdo vyrobil na Šumavě první lyže?
Zatímco v Krkonoších se historikové nemohou shodnout na tom, zda naše první lyže vyrobil roku 1893 kolář Bedřich Soukup z jasanového dřeva za třicet krejcarů, nebo štěpanický sekerník Vondrák, či zda je náhodou nepředběhl kořenovský stolař Rössler, tak na Šumavě začal v klidu a daleko od lidí používat ski vlastní výroby hajný, absolvent dřevařské školy ve Volarech, Karl Paleczek z Huťského Dvora, ležícího nedaleko Zvonkové na úpatí Smrčiny. Vázání bylo velmi primitivní a jako lyžařské boty posloužily tehdy holínky. Vázání se stále upravovalo a k mazání se používalo mýdlo, ševcovská smola či včelí vosk. Spolu s učitelem Hrůzou, kterému též vyrobil sněžná prkna, vystoupili na vrchol Smrčiny. Jako prví sjeli z vrcholu bez úrazu zpět do Huťského Dvora. V roce 1901 hajného převeleli do Stodůlek u Knížecích Plání, lyže si přinesl i tam a začaly je používat i místní děti k cestě do školy.
Kdy se výroba lyží na Šumavě rozjela?
Od roku 1895 lyže vyráběl v bavorském Rabensteinu Ferdinand Breu, a to jasanové za devět marek a javorové, které byly o marku levnější. Prvními uživateli byli lesníci z Debrníku a Hůrky. Knížecí lesní správa hohenzollernská v Železné Rudě koncem devatenáctého století objednala a koupila pro své zaměstnance již použité sněžnice a lyže od tehdy známé norské firmy L. H. Hagen z Kristánie, dnešního Osla, které už nesly svou firemní značku. Podle těchto vzorů se pak postupem času naučil kdejaký kolář lyže po domácku vyrábět.
Nebylo zapotřebí učitelů a instruktorů?
Už ve druhé polovině devatenáctého století v bavorském Zwiesellu předváděli norští studenti lesnictví své umění na lyžích. Také první odvážlivci se vydávali na lyžařských prknech zdolávat šumavské vrcholy. Ten nejvyšší, Javor s výškou 1457 metrů, pokořili 26. března 1892.
Co první lyžařské spolky?
V roce 1896 železnorudský kronikář zaznamenal, že zde vznikl první sportovní klub pro lyžování. Lyžování též velmi prospělo zavedení lyžařských vlaků. Na společné železnorudské hraniční nádraží přivezl vlak lyžaře z Plzně poprvé v roce 1907 a 3. ledna 1909 dovezl Wintersportszug lyžaře z Regensburgu.
Vyráběly se lyže i ve větších městech?
Například v Plzni spustil výrobu lyží Eman Kabát, Arna Juránek a obchodník Antonín Červenka. Kabát zorganizoval výrobu, obchodník Červenka obstaral neohoblovaná prkna odpovídající jejich postavám a Arna Juránek dodal vědomosti o materiálu, výrobě lyží a to nejhlavnější, šikovné ruce. U Juránků v mědikovecké dílně zmizela plechovka od benzinu, ze které vyrobili na rovných prknech zvednuté špičky. Vázání zhotovili z popruhů, které se používaly k nůším. Tři bambusové hole dodali rybáři. Psal se leden 1904. Tři muži s podivnými prkny a okovanými holemi vzbuzovali cestou na nádraží všeobecnou pozornost. První etapa skončila na nádraží v Domažlicích, kde si najali kočár a s naloženými proprietami zmizeli směrem k Caparticím. Pro Juránka, našeho alpinistu, bylo pod důstojnost vozit se v kožichu v kočáře, a poněvadž měl s sebou horolezecké lano, přišel na nápad, který se později stal základem nové lyžařské disciplíny skijöringu. Na začátku roku 1907 založili v Plzni Kroužek plzeňských lyžařů, který se stal čtvrtou lyžařskou organizací v Království českém. Později si změnili název na Český skiklub v Plzni a počet se rozrostl na stovku.
Jak to bylo s lyžařskými závody?
Tomu předcházelo zavedení lyžařských vlaků. Český skiklub v Plzni byl prvním lyžařským klubem v zemi, kterému se podařilo s úspěchem zakončit jednání s ředitelstvím drah v Plzni. Vymohl prvé lyžařské slevy na dráze i jiné výhody, jako speciálně vyhrazené vagony pro lyžaře a pak i celé zvláštní lyžařské vlaky, později zvané sněhuláky. Například 28. února 1909 se konaly na Špičáku první Seveřanské hry, kde se soutěžilo v bězích, skoku na sněhovém můstku a v krasojízdě. Komise rozhodčích bodovala přesnost i krásu provedení bez ohledu na dosažený čas. Mnohdy se ve výsledcích se získanými body objevilo i příslovce – vzorně. V dalších letech se Seveřanské hry konaly pravidelně již jako mezinárodní, za účasti Norů a Němců.
Skákalo se už tehdy na Šumavě na lyžích?
První můstek se podařilo postavit v roce 1919 na svahu Špičáku. Sloužil však pouhé dva roky. Nový vznikl na nejprudším svahu Špičáku podle návrhu norského stavitele Axela Norlinga. Měl kritický bod osmadvacet metrů. Po prvních závodech byl můstek přestavěný na kritický bod čtyřicet metrů. Tento můstek zde sloužil až do roku 1972.
Co další alpské disciplíny, například slalom?
V roce 1929 bratři Langové společně s Karlem Svobodou startovali jako vůbec první čeští lyžaři v disciplíně zvané slalom. Zúčastnili se ve Svatém Antonu kurzu, který navázal na dnes už legendární závod Arlberg–Kandahar. Lyže měli na rozdíl od ostatních bez kovových hran, tak si je před startem naostřili kouskem skla. Pravidla byla tehdy velmi kuriózní. Porazil-li závodník jednu branku, dostal přirážku 5 vteřin, za poražení obou to byl dvojnásobek. A sčítalo se poctivě. Tuto novinku přivezli na Šumavu a začalo se závodit i mezi klacky. První slalom se uskutečnil na Železné Rudě na Belvederu 22. února 1931. Zajímavostí bylo, že v jeho polovině se běželo padesát metrů po rovině. První sjezdový závod na Špičáku uspořádal 8. března téhož roku Zimní odbor SK Plzeň. Vedl od kamene na vrcholu až k rovině proti železniční stanici.
Kolik závodníků se takových sjezdů účastnilo?
Slavným závodem byla například Velká sjezdová cena Špičáku v alpské kombinaci, která se konala v roce 1934 na svahu pod Juránkovou chatou za účasti 51 závodníků. Závod vyhrál Éda Hromádka, tehdejší české lyžařské eso, který svůj sportovní život dožil roku 1996 coby dobrovolný člen Horské služby Šumava na Zadově.
