Unavený, ale šťastný. Mistr světa v hokeji Jan Marek si už více než týden užívá slávu. Neodmítne žádné setkání, o radost se dokáže podělit i s lidmi na ulici. „Člověk vždycky věří, že se může stát malý zázrak. Zatím mi ještě nedochází, že jsme to dokázali,“ líčí třicetiletý jindřichohradecký odchovanec. Slavil jste už někdy takhle dlouho?
Určitě ne. Každý chce vidět medaili a já se snažím všem vyhovět. Jenomže den je strašně krátký. Lítám od rodiny ke kamarádům a doma si mě moc neužijí.
Změnil vám zisk titulu nějak život?
Myslím, že ne. Zůstanu stejný. Jsem šťastný, že mám zlato. Vždycky jsem u televize šíleně prožíval úspěchy české reprezentace a přál si jednou dosáhnout něčeho podobného. Obdivoval jsem Pateru, Procházku, Jágra a teď jsem s ním hrál v jednom týmu. Zažil jsem skvělou atmosféru na Staroměstském náměstí. Bylo to něco úžasného a zážitek na celý život.
Myslíte, že vás ještě čeká něco podobného?
Bylo by to krásné. Člověk se toho asi nikdy nenabaží. Je mi už třicet a bude záležet na výkonnosti.
Uvědomujete si, že váš trumf motivuje i ostatní sportovce, že i neznámý se může stát slavným?
Je to pravda, možná se to podobá zázraku. Ale nechybělo mnoho a nepostoupili jsme mezi posledních osm týmů. A mohli jsme chodit kanály.
Který fakt rozhodl, že jste uspěli?
Jednoznačně srdíčko. I když tým neměl takové kvality, začal stejně dýchat. Cítili jsme velkou podporu fanoušků. Díky tomu jsme si začali víc věřit.
Na rozdíl od hráčů z NHL jste nominaci na mistrovství světa neodmítl. Musel vás trenér Růžička přemlouvat?
Moje výkony nebyly kvůli zranění na začátku sezony optimální. Proto jsem o olympiádě moc nepřemýšlel. Ani v přípravném kempu na světový šampionát jsem neměl místo jisté. Nakonec jsem byl rád, že jsem si místo v kádru zajistil a mohl reprezentovat.
Vsadil byste si před šampionátem, že získáte titul mistra světa?
Člověk vždycky věří, že se může stát zázrak. Ale asi nevsadil. Přáli jsme si postup do čtvrtfinále a nakonec to skončilo krásnou pohádkou. Zatím mi ještě nedochází, že jsme to dokázali.
Po prohře s Norskem vás už všichni zatracovali. Ani Jágr ještě tehdy možná netušil, co svojí kritikou hráčů, kteří odmítli reprezentovat, způsobil. Jak to vnímal zbytek týmu?
Každý si to vyložil trochu jinak. Polovina z nás věděla, že by nehrála, kdyby kluci z NHL přijeli. Každopádně nás to nastartovalo. Najednou měla naše parta větší soudržnost. Každý se snažil druhému pomáhat, na ledě jsme za sebe vzájemně zaskakovali. Když jsme vyrazili na pivko, tak jsme šli všichni. Nikdo nikomu nic nezáviděl. Přiznám se, to jsem ještě nikde nezažil.
Po prohře se Švýcarskem navíc hrozilo, že nepostoupíte do čtvrtfinále. Hrálo se vám lépe pod tlakem?
Výhrou nad Lotyšskem a Kanadou jsme si dokázali, že nejsme tak špatní, a narostlo nám sebevědomí. Někteří hráči navíc cítili, že je to jejich poslední šance, kdy můžeme uhrát solidní výsledek.
Ve vyřazovací části jste byl stoprocentní v samostatných nájezdech. Proměnil jste nájezd proti Finům i Švédům. To už si hráč musí věřit.
Nebyla to lehká situace. Prodloužení jsem nehrál, vypadl jsem z tempa. První gól byl hodně šťastný, při druhém jsem si už věřil.
Jak jste vnímal účast rodinných účastníků?
Určitě moc. Mám skvělou manželku, která mi doma vytváří výborné zázemí. Prožívá se mnou všechny úspěchy a nezdary.
Pamatujete si po výhře nad Rusy na její první slova?
Hned po oslavě v kabině jsem za ní chvátal. Slova nebyla třeba. Okamžitě jsme si padli kolem krku a oba dva jsme cítili, že jsme šťastní.
Proč jste z Magnitogorsku přestoupil do CSKA Moskva?
Už jsem potřeboval změnu. Když jsme hráli venku, žena bývala pět dní sama. Takhle bude za tři hodiny v Praze.
Jan Marek
Narozen: 31. prosince 1979
Kariéra: Jindřichův Hradec, Třinec, Sparta Praha, Magnitogorsk, CSKA Moskva.
Úspěchy: mistr ČR 2006 – Sparta Praha, mistr Ruska 2007 Magnitogorsk, vítěz Super six 2008, mistr světa 2010 Německo.
