Masopust zahalí lidi do masek

Michaela Mráčková
Průvody masek a šibřinky se dřív konaly i ve Žďáře, tradice se teď drží už jen v okolních obcích.

Masopustní veselí vrcholí. Tradiční obchůzky a maškarní bály, které se staly koloritem předjaří, jsou ale spíše doménou vesnic a vísek. Ve městech tradici připomínají jen karnevaly pro děti. Průvod masek a následné šibřinky, tedy maškarní karneval pro dospělé, byly kdysi i ve Žďáru.

Podle informací z Regionálního muzea se sice nedochovaly žádné záznamy, ale starší generace pamatuje, že dřív se lidé ve městě takhle bavili. „Moji rodiče chodili v padesátých letech na šibřinky do sokolovny. Každý rok měly jiné zaměření a všichni účastníci se snažili, aby je celý večer nikdo nepoznal. Až o půlnoci se odmaskovali,“ vzpomíná žďárský historik Jaroslav Švoma.

Potkat v současnosti ve městě maškary se lidem jen tak nepoštěstí. Konají se tu pouze karnevaly pro děti, které pořádají školky, školy a různé zájmové organizace. Jednu z největších akcí pořádá každoročně příspěvková organizace Kultura Žďár. „Karneval má dvacetiletou tradici, každým rokem přiláká do domu kultury asi pět stovek návštěvníků,“ říká dramaturgyně Zdeňka Burešová.

Masopust jako jedna z nejznámějších zimních zábav se mnohem více dodržuje na vesnicích. V okolí Žďáru je víc obcí, kde se každým rokem vydává do ulic průvod masek. Například v Polničce, Kadově nebo Novém Veselí.

„Vycházíme ráno ve čtyři a postupně obejdeme více než tři sta padesát domů, které v obci jsou,“ přibližuje jeden z účastníků novoveselské akce Pavel Veselý, který do průvodu chodí víc než deset let. Tradici masopustu Novoveselští obnovili po revoluci a například loni vyšlo do ulic na třicet masek.

„U každého domu zahrajeme, pozveme na dozvuky, na oplátku dostaneme peníze, koblihy nebo maso,“ dodává Veselý. Dozvuky, masopustní zábavu s tradiční tancovačkou, pořádají hasiči. Vstup zdarma má každý, kdo přijde do sokolovny v masce.

Opravdové obchůzky s tradičními maskami se dodnes konají na Hlinecku. Ve Studnicích a Vortové se zachovaly od poloviny 19. století. „Není to průvod, je to obchůzka s ustáleným počtem masek, které po několik generací v nezměněné podobě obcházejí vesnici,“ říká etnografka Ilona Vojancová. Od loňska je tento rituál zapsaný do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.