Mladé talenty z Přerovska spojuje hudba a úspěch

Milují hudbu, mají talent a neuvěřitelnou výdrž. Právě díky ní sklízejí úspěchy na soutěžích. Možná je mezi nimi Královna popu či novodobý Paganini. Jan Pospíšilík, Lucie Langerová, Markéta Šubová a Martin Putala patří k nejnadanějším žákům uměleckých škol v Hranicích a v Přerově.

Z klavíristy architektem

Když hraje na klavír, musí si zvýšit sedátko a přesto se nohama jen zlehka dotýká podlahy. Za sebou má úspěchy v klavírních soutěžích, hraje na reprezentativních koncertech. Ocenění sklízí dvanáctiletý Jan Pospíšilík z Přerova už několik let.

Když začal hrát, věnoval klavíru víc času, dnes už ale kvůli svému koníčku neomezuje kamarády. „Cvičím jen hodinu před tím, než jdu do hudebky. Jinak si hraju to, co mě baví. Nejvíc asi vlastní skladby,“ říká malý klavírista. S vlastní skladbou vystupoval už v prvním ročníku umělecké školy na besídce. Nebaví ho hrát stupnice a cvičení. „Baví mě pracovat na skladbě, kterou si sám vyberu. Mám to štěstí, že moje paní učitelka mně vybírá to, co se mi líbí,“ pochvaluje si klavírista.

Novou skladbu se snaží co nejrychleji zapamatovat. „Ve čtení not nejsem dobrý,“ vysvětluje chlapec. Pyšný je na to, jak zahraje skladbu Toccata, se kterou míní příští rok vystoupit na Mezinárodní soutěži klavíristů. „Na minulé soutěži jsem měl těžkou skladbu, hrál jsem ji pak na školním koncertě a publikum mě vytleskávalo: To bylo prima, byl jsem rád,“ říká mladý klavírista. I když hru na klavír zbožňuje, do pěti let se s ním plánuje rozloučit. Chtěl by se totiž živit jako architekt. „Baví mě navrhovat domy. Interiéry i exteriéry,“ dodává Pospíšilík.

Do půlnoci za klavírem

Ještě mokrý diplom laureátky Mezinárodní přehlídky Mladý klavír Pražské konzervatoře si domů přivezla patnáctiletá klavíristka Lucie Langerová z Teplic nad Bečvou. „Nemůžu tomu uvěřit, ani mé okolí. Čekala jsem, že přijde e-mail, že se porota spletla,“ říká dnes k úspěchu Langerová.

Na klavír hraje v hranické Základní umělecké škole od sedmi let, ale pořádně se do toho obula od loňska. „Dala jsem si to jako novoroční předsevzetí a od té doby jsem pořádně neviděla televizi,“ tvrdí s úsměvem klavíristka. Denně usedá ke klavíru nejméně na čtyři hodiny, občas cvičí i deset hodin denně a její osobní rekord je dvanáct hodin.

„Mám výhodu, že se nemusím učit, i když jsem na gymplu,“ říká Langerová, která nemá se školou problémy. Hrou na klavír by se chtěla živit. „Klavír ale není orchestrální nástroj, je to těžší se s ním uživit, zvlášť v Česku. V zahraničí je to snazší, tam je klavír uznávanější,“ vysvětluje dívka.

Pro zpěv udělá všechno

Osmnáctiletá zpěvačka Markéta Šubová z Uhřínova u Hranic má na svém kontě už řadu úspěchů, teď ale zvítězila v nejprestižnější kategorii celostátní soutěže Podkrkonošský čtyřlístek mezi sólisty od patnácti do šestadvaceti let. Úspěch jí přinesla francouzská píseň, kterou v češtině zpívá Marie Rottrová. „V porotě byl profesor zpěvu Eduard Klezla, zpěvačka Kamila Nývltová a producent Milan Herman,“ vzpomíná na své vystoupení Markéta Šubová.

V devíti letech poprvé zvítězila v hranické pěvecké soutěži Pop Nota. V jedenácti byla druhá v soutěži Rozjezdy pro hvězdy. V soutěži X-Faktor se probojovala do první patnácky a nedávno se stala absolutní vítězkou Euroregionálního finále v soutěži frankofonních písní. Zpívá se skupinou MultiSins a studuje klasický zpěv u Markéty Láskové a popový zpěv u Michaely Mrázové.

„Každý týden mám něco a to mě žene dál,“ říká zpěvačka. Cena za úspěch? „Je to dřina, ale motivuje mě to, že chci něčeho dosáhnout. Musím se někdy vzdát kamarádů a omezit školu. Někdy si říkám, že bych raději byla s kamarádkami, ale když dosáhnu úspěchu, jsem ráda,“ uvedla Šubová.

Lesník s lesnicí

Nejlepší trubač lesnických škol v republice je maturant lesnické školy v Hranicích Martin Putala. Tuto zvláštní cenu získal na trubačské soutěži. Více si ale hráč na lesnici cení toho, že vystupuje na prestižních akcích. „Teď jsme hráli knížeti Schwarzenbergovi, když byl v lesnické škole. Vystupovali jsme na plese v ostravském hotelu Clarion nebo jsme hráli zahraničním hostům na honech v bažantnici v Šilheřovicích,“ říká Putala, který dokonce vede skupinu trubačů lesnické školy.

Na lesnici začal hrát v prvním ročníku na lesnické škole. Už předtím však hrál na základní škole na trubku. „S cvičením je to složitější. Třeba o prázdninách nesáhnu na nástroj celý měsíc. Ve školním roce chodím každý týden na hodinu do Základní umělecké školy v Hranicích a kromě toho cvičíme s ostatními trubači dvakrát až třikrát týdně hodinu,“ upřesnil mladý trubač, který chce v hraní pokračovat i na vysoké škole.