Monika Arenbergerová: Co na kůži, to do žaludku
„Proniknout kráse pod kůži“ chtěla jedna dívka, když se před více než čtvrtstoletím přihlásila do první československé Miss. Nakonec se jí to povedlo. Stala se z ní vyhledávaná dermatoložka.
Účast v Miss Československa beru jako epizodu. Šla jsem do ní v roce 1989, když móda a modeling byly skoro tabu. Chtěla jsem proniknout do toho prostředí a zjistit, jak to tam chodí,“ řekla magazínu ZEN lékařka, která v Česku patří mezi přední odborníky v dermatologii. Když se připravovala na vysokou školu, krátila si čas občasným předváděním modelů.
„V porotě byl spisovatel a novinář Rudolf Křesťan a řekl mi, že ‚je lepší být krásná doktorka než chytrá modelka‘,“ vzpomíná. „To mi přišlo vtipné. Dostala jsem se na medicínu a bylo rozhodnuto,“ směje se docentka, jejíž specializací je rakovina kůže. Odradila ji prý i představa, že by se musela neustále líčit a bojovat o prvenství. „Říká se, že na modeling je potřeba tvrdých loktů. Postupně jsem ale zjistila, že tvrdé lokty jsou potřeba i v medicíně,“ dodává. „Dermatologie je široký obor, kde zasahujeme do různých oblastí medicíny – od alergologie přes nádory až po chirurgii. Jiné obory mají tak trochu představu, že by to všechno mohly provozovat místo nás.“
Znalost modelingového prostředí se jí překvapivě osvědčila i v lékařské praxi. „Moderní dermatologie není jen klasická, ale také estetická. Řada pacientek má asi pocit, že jim lépe rozumím,“ dodává. „Kupují si sérum za tisíce korun s kaviárem a kousky zlata a pak je mají v koupelně pro ozdobu. Šetří s tím a dopřávají si ho jen každý třetí den,“ vypráví případy z praxe. Novinky sama testuje. „Vlastní zkušenost je nejlepší. Je to úděl dermatologů, že neustále něco zkouší. Mám v koupelně spoustu lahviček a největší radost z toho mají mé malé dcery, které si s tím hrají na princezny,“ přiznává.
Sama preferuje krémy podle vlastních receptů, které si v lékárně dává namíchat na míru. Praktikuje i přírodní prostředky. „Řídím se tím, že to, co je dobré na kůži, by se mělo dát i jíst,“ vysvětluje. Dosud se podle jejích slov i mezi odborníky v kožním lékařství traduje, že na přecitlivělou pleť není nic lepšího než doma vyškvařené sádlo.
Ve stínu tanorexie
Ženy musí podle Moniky dbát na to, aby to v péči o vlastní krásu nepřekombinovaly. „Když se žena nalíčí, dá si na kůži asi 560 chemických substancí. Jsem příznivcem kosmetiky, která neobsahuje zbytečné přísady,“ říká. Biokosmetiku ale nijak nepreferuje. „Heřmánek a měsíček mohou na kůži nadělat větší neplechu než chemické prvky.“
Kult krásy vnímá realisticky. „Když má někdo pocit, že mu to pomůže, tak mu to nerozmlouvám. V estetické dermatologii jde na rozdíl od plastické chirurgie o relativně šetrné a bezpečné výkony. Dobře provedený výkon nepoznáte. Lidé člověka maximálně pochválí, že se dobře vyspal,“ říká dermatoložka, která varuje lidi, aby se na dovolené vyvarovali zhnědnutí kůže. „Jsem v tom radikální, čísla jsou alarmující a pacientů s kožním melanomem přibývá.“ Zatímco v minulosti, kdy obyčejní lidé dřeli na poli, byla symbolem bohatství a krásy spíš světlá kůže, dnes frčí opalování. „Lidé si myslí, že hnědá kůže je zdravá kůže. Říká se, že za to může Coco Chanel, která angažovala na své módní přehlídky mulatky a černošky. Ukázala, že móda jakoby víc sluší tmavším typům pleti. Lidé mají pocit, že opálený člověk je hezčí,“ poznamenává.
Podle lékařky je závislost na slunci psychická záležitost. „Tanorexie je vážná nemoc, chorobná obava z vyblednutí. Bez opálené kůže se někteří lidé cítí oškliví,“ říká s tím, že slunci se samozřejmě nedají upřít ani zdravotní pozitiva. „Serotonin, tzv. hormon štěstí, skutečně působí antidepresivně. Podílí se i na syntéze vitaminu D, který je důležitý nejen pro zdravé kosti, ale také jako prevence některých nádorových onemocnění,“ vysvětluje. „Nejde o to, že by se nemělo vůbec chodit na sluníčko, ale pobyt se nesmí přehánět a kůži je třeba chránit krémem či oděvem.“
Se svým mužem, přednostou Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Petrem Arenbergerem, už téměř deset let pořádají akci Stan proti melanomu na Václavském náměstí, při níž varují před riziky rakoviny kůže. „To se nám osvědčilo. Pacienti, kteří mají strach z nemocnice, tam rychle zjistí problém.“ Čechům se podle ní podobné akce líbí: „Jsou kreativní a hraví. Souvisí to asi s mentalitou. V Německu a jiných evropských zemích podobná osvěta není obvyklá.“ Sama u sousedů léta pracovala a říká, že je tam přístup ke zdraví zodpovědnější. „Němci chodí k dermatologovi radit se i o tom, jaký krém používat a jaká dovolená by nejlépe sedla jejich typu kůže. Raději si připlatí, než by riskovali zdraví.“
