Myslivec s „M" chodil s Werichem na ryby. Vznikla při něm Lady Carneval

Made in Ústí nad Labem. Město má slavné tradiční i znovuzrozené značky. Vybrali jsme sedm z nich.

Eckelmannovi a Schichtovi proslavili Ústí nad Labem za rakousko-uherské monarchie. A nejen to. Výrobky, se kterými začali podnikat, jsou známé a oblíbené dodnes. Mezi takové patří například Myslivec a Ceres. Méně oblíbené dnes je, ale stále myje dobře, mýdlo s jelenem.

1. Bratři Eckelmannovi

Mužík v zeleném kloboučku a flintou přes rameno, to je Myslivec. Letos bude mít sto pětašedesát let.

Před tolika lety začali v ústecké čtvrti Krásné Březno podnikat bratři z Vestfálska Louis a Hermann Eckelmannovi – ve sklepech pronajatého statku. Podnik rozjeli s movitým Ludwigem Bramschem z Drážďan, bratři Eckelmannovi zase měli know-how. Přivezli moderní, takzvaný holandský, způsob výroby droždí. Ústí tak bylo prvním městem v rakouské monarchii s drožďárnou. Ještě v roce 1994 byly nad krásnobřezenskou čtvrtí cítit kvasnice. Naposledy.

2. Myslivec s „M“

Líh, který vznikal při výrobě droždí, využili bratři Eckelmannovi k výrobě lihovin. Nejslavnější byl a dosud je Myslivec. Podle legendy myslivec prozradil továrníkovi recept na svůj nápoj teprve poté, co dostal slib, že jeho portrét bude na etiketě Staré žitné, předchůdkyni Staré myslivecké.

Chutnala i Janu Werichovi. „V jednom dopise zve přítele Kovaříka na ryby a oznamuje mu, že s sebou vezmou myslivce s velkým M,“ líčí Martin Krsek, autor knihy Slavné lokální značky z Ústí nad Labem. Zjistil také, že myslivec se podílel na hitu pro Karla Gotta Lady Carneval. Když vznikal, dělal společnost jeho autorům Jiřímu Štaidlovi a Karlu Svobodovi. Myslivec z krásnobřezenské likérky si zahrál i ve filmech, například Hoří, má panenko!, Slavnosti sněženek, Něžný barbar nebo v komedii Ať žijí duchové.

3. Éra Schichta

Podnikaví byli ve své době i Schichtovi. Otec Georg a syn Johann. Jejich výrobky se těší oblibě dodnes, zejména mezi hospodyňkami.

„I ta bábovka to hlásá, v Ceresu že naše spása, sama naše máti žasla, jak je pěkná – jako z másla.“ Nebo: „Těžké to vaření v kuchyni, kde Ceres není. Kde však s Ceresem se vaří, v kuchyni se všechno daří.“ To byly reklamními slogany rostlinného tuku.

Ceres, hvězda mezi evropskými margaríny, zdobila snad každý koloniál na území staré rakouské monarchie. Rostlinný tuk vyráběný z kokosového oleje Ceres je značkou od roku 1903.

Ceres Saft se nicméně původně jmenovaly ovocné šťávy. „Majitel firmy Johann Schicht byl zavilý nepřítel opilství a chtěl své zákazníky vychovávat. Uvedl proto na trh ovocné šťávy s názvem Ceres Saft a myslel si, že lidé dají jeho šťávě přednost před pivem a vínem,“ připomíná ústecký archivář Kaiser.

Šťávy, mýdla a svíčky byly prvními výrobky malé ústecké továrny s deseti dělníky a dvěma úředníky, kterou v Ústí nad Labem založil Johann Schicht v roce 1882. Po sedmdesáti letech výroba ovocných šťáv zmizela.

„Jedlý tuk Ceres ale přežil rakousko-uherské mocnářství, prvorepublikové Československo, Velkoněmeckou říši, socialistické Československo i návrat kapitalismu v roce 1989 a následné rozdělení republiky,“ vyjmenovává Krsek.

4. Jelen na praní

Nonstop užívanou značkou na českém trhu je mýdlo s jelenem, je dokonce o rok mladší než Myslivec. Firma si ochrannou známku s jelenem zaregistrovala v roce 1891, kdy už devět let vyráběla v novém podniku s moderní mýdlárnou na střekovském nábřeží v Ústí, dnešní Setuze. Ročně kolem tří set milionů kusů.

„Snažila jsem se v archivních materiálech dopátrat, proč právě jelen. Nikde jsem ale nenašla žádnou stopu. Možná, že to byla vzpomínka na Rynoltice a husté lesy v jejich okolí,“ domnívá se bývalá archivářka Setuzy Iva Kolářová. V Rynolticích na Liberecku, kde Schichtovi začali podnikat, začala i výroba Jelena.

„Čistota – půl zdraví! Stále čistý, stále zdráv. Mýdlo, které osvobozuje od námah a starostí v den prádla.“ Hlásaly reklamy. „Kreslený bílý jelen se stal ve dvacátých letech dvacátého století také hrdinou jedné z prvních filmových reklam. V ní jelen vítězí v neckách a na valše nad špinavými čertíky, kteří trápí dobovou pradlenu,“ líčí Krsek.

V devadesátých letech minulého století změnil výrobce recepturu a dnes se mýdlo s jelenem vyrábí podobně jako mýdlo kosmetické. „Od roku 2002 už mýdlo s jelenem nebyla značka severočeská. Setuza z ekonomických důvodů výrobu převedla na Slovensko k externí firmě, která vyráběla mýdlo dál podle tradiční receptury. V roce 2005 firma pozastavila výrobu mýdla s jelenem i na Slovensku. Už to vypadalo, že z trhu po dlouhých sto čtrnácti letech zmizí jedna z nejdéle existujících českých značek. V roce 2006 se ale podnik rozhodl výrobu ještě obnovit, a to dokonce v Česku, i když už ne přímo v Ústí,“ líčí další osudy slavné ústecké značky Krsek.

„Prodává se stále, i když méně, protože jsou dnes na trhu i jiné výrobky,“ říká drogistka Petra Mlnaříková. Mýdlo s jelenem používá na ruční praní. „Je to úžasná záležitost,“ libuje si.

5. E, symbol krásy žen

Jelen měl svoji krásnější a voňavější nástupkyni – Elidu. Schichtovy závody podle autora knihy o slavných lokálních značkách Krska do Elidy vkládaly velké naděje. Reklamní oddělení vyhledávalo největší české krásky na plakáty a vypustilo i několik obřích balónů s logem Elida. Známá je sedmidílná kolekce mýdel rozmanitých vůní.

„Ve třicátých letech Schichtovy závody dodávaly na trh i vlasový šampón Elida a po válce tato ceněná ochranná známka označovala i krém na opalování. Dnes opět patří výhradně mýdlu a luxusnější řadě o pěti výrobcích s různými příměsemi, například Elida Femina nebo Elida Fit,“ říká Krsek. A dodává, že stejně jako mýdlo s jelenem se ani Elida už nevyrábí v ústeckém závodě. Setuza si je nechává dodávat od externích výrobců.

6. Březňák s Cibichem

Etiketa s myslivcem je spojená s legendou. Tvář z etikety velkobřezenského piva je skutečná a historicky doložená. Přednosta železniční stanice ve Velkém Březně propůjčil svoji tvář tamnímu pivu Březňák, za což obdržel doživotní rentu třiceti piv týdně.

Na etiketě piva, jehož výroba spadá od roku 2008 pod společnost Heineken Česká republika, si dopřává od roku 1906. Ještě před válkou ústeckým pivem hasili žízeň například v Kapském Městě. „Obchodní značka ,pivního dědka‘ dosáhla takové oblíbenosti, že si ji mnohé zahraniční pivovary nelegálně přisvojily a dodnes ji užívají například v Uruguay či na Kostarice,“ uvádí Krsek.

Pivovar ve vsi na Ústecku vyrábí Březňáky speciály. Právě chystá masopustní. Dvanáctistupňový pepřový Březňák je vyrobený s extraktem ze zeleného pepře a bude se podávat od 13. února. „Stejně jako loni jím chceme uctít masopust, svátek hojnosti, radosti, dobrého jídla, pití i zábavy, což jsou věci, které by neměly být cizí žádnému člověku,“ říká vrchní sládek pivovaru Velké Březno Petr Hauskrecht.

Neméně slavné je pivo Zlatopramen, jehož výroba sahá do roku 1642. „Toto pivo se zapsalo do historie českého pivovarnictví jako průkopník jedenáctky.

Značka Zlatopramen je sice relativně mladá, protože vznikla v roce 1967, ale vlastní výroba tradice vaření piva se v Ústí datuje do doby krále Václava I., do poloviny třináctého století,“ uvádí z historie Zlatopramenu Krsek.

7. Makové mušle

Na makové mušle jezdily generace na velikonoční trhy do Trmic na Ústecku. Placky z kynutého těsta plněné hroudou máku, potřené vejcem a posypané cukrem pekli od roku 1836 až do druhé světové války. Recepturu přivezl ze světa pekař Wenzel Schindler.

„Laskominu vytáhl ze zapomnění na sklonku dvacátého století trmický starousedlík Hanuš Adamec. Objevil článek v německých novinách od pekařovy dcery Alžběty Sterlikové Bschochové i s rodinným receptem,“ uzavírá Krsek. Makové mušle dnes příležitostně peče ústecké Inpeko.