Na cesty vyráží se starou Pragou Baby

Téměř sedm set kilometrů už má tuto sezonu za sebou Jan Jež z Liberce se svým automobilovým veteránem Pragou Baby z roku 1937. S nablýskanou babičkou na čtyřech kolech objíždí přehlídky i rallye nejen po Česku. Před pár dny vyrazil i na dvě stě padesát kilometrů dlouhou Oberlansitz Rallye, která protínala Česko, Polsko i Německo.
„S Pragou jezdím nejvíc, je nejspolehlivější z mých autoveteránů,“ říká Jež, který je zároveň předsedou Veteran Car Clubu Nisa. Sběratel má nejraději stará mechanická auta, která ale nepostavili na dnešní podmínky. „Třeba celodenní svícení nezvládají, baterie tak dlouho nevydrží. Už se mi stalo, že jsem jel domů z akce a před Libercem auto zhaslo a už nesvítilo. Zbytek jsem musel dojet jako nějaký mafián, bez světel,“ vzpomíná Jež.

Sedmdesátnice Praga

Praga Baby je automobilem, který má sběratel nejdéle. Pořídil si ho už v roce 1970. „Tehdy to ale ještě veterán nebyl, měl jsem ho na běžné ježdění,“ vysvětlil Jež. Ale už jako kluk se kolem motorek a aut pohyboval. Především díky otci, který sám byl velkým fandou motorismu a do roku 1948 členem Autoklubu republiky Československé.
„Táta měl Tatru 57 A polocabriolet. Měli jsme ji na normální provoz, ale měl jsem to auto rád,“ vzpomíná Jež. Bylo mu čtrnáct a otec mu už dovolil vyzkoušet si řízení auta. „Když jsem viděl na výstavě v Brně poprvé Mercedesy a v časopise Věda a technika mládeži začal vycházet seriál o autech veteránech, bylo to jasné,“ vzpomíná sběratel. Dodnes má všechny časopisy schované. Později své vášni propadl nadobro. Nejdřív uspořil peníze z kapesného na moped Stadion S11, potom dostal od táty motorku Jawa 250 péráka. V roce 1970 si pořídil své první auto značky Praga Baby. „Koupil jsem si ho, protože se mi líbilo. Znal jsem ho z naší ulice, kde ho měl soused,“ vysvětlil Jež. Tenkrát za ně dal 900 korun. V té době to byly asi dvě třetiny průměrného platu. Navíc pořídit si auto nebylo nic snadného. „Lidi dostávali na auta poukázky a muselo se čekat i pět nebo osm let, než skutečně auto měli,“ vzpomíná sběratel.

Milionový koníček

Na tehdejší dobu šlo o poměrně velký peníz, dneska by si sběratel mohl o takové ceně za vůz nechat zdát. „Dnes se předválečná auta těžko shání a přijdou na stejně peněz jako nové moderní auto,“ vysvětlil Jež. Hluboko do kapsy musí sběratelé sáhnout ale i při renovacích veteránů. „Člověk začne na dvě stě padesáti tisících a nakonec částka dosáhne i stovek tisíc korun. Noblesní modely mohou přijít majitele i na milion,“ říká sběratel.
Dnes má liberecký nadšenec veteránů několik. Čtyři i s Pragou Baby jsou pojízdné – Octavia Combi z roku 1964, Škoda Octavia z roku 1962 a Škoda 1000 MBG z roku 1968. Koníčku věnuje všechen volný čas i peníze. „Největším štěstím pro mě je, když dojedu domů bez poruchy,“ podotýká Jež. Na rozdíl od jiných kolegů se Jež nevyžívá v dobových kostýmech. „U mě vítězí pohodlí. Nejraději řídím v riflích a triku,“ dodává Jež. Sběratel chce zprovoznit motorku Jawa 250 z roku 1966. „Chtěl bych na ní v srpnu jet na oslavy vzniku značky Jawa,“ dodává .