Na Dálném východě jsou deserty víc než tečkou za jídlem
Zmrazené hobliny šampaňského, zmrzliny s bambusem a vůní dřevěného uhlí... Na Dálném východě soutěží šéfkuchaři ve fantazii, aby uspokojili stále náročnější chutě hostů na sladkosti, a roste zde počet luxusních podniků věnujících se zcela desertům.
„Desert může být velmi rafinovaný,“ prohlašuje Bong Kwok, majitel „desertrestaurantu“ ATUM, který se otevřel loni v Hongkongu.
Restaurace vyznamenané michelinskými hvězdičkami již dlouho vyhovují chutím milovníků jídla v Tokiu, Soulu i Hongkongu. Zatímco však na Západě tráví hosté večery na jednom místě, specializace podniků v Hongkongu a jejich vyhraněný charakter vedou zákazníky k tomu, aby navštívili za večer více míst, zdůrazňuje Bong Kwok. To přispělo k tomu, že se zde začínají objevovat restaurace zcela zasvěcené desertům.
„Je to možná luxus, ale lidé jsou ochotni zaplatit, aby se trochu pobavili“ a unikli těsným bytům ve městě se sedmi miliony obyvatel, říká.
Někdy mohou hosté přihlížet skutečnému představení. Matthew Ip a jeho přítelkyně Sophie pozorují šéfkuchaře připravujícího desert pojmenovaný Improvizace, za nějž zaplatí 358 hongkongských dolarů (asi 1080 Kč). Šéfkuchař pokrývá jejich stůl černým ubrusem, na nějž klade bonbony, omáčky a sorbety a nakonec naplňuje mísu s kouřícím se tekutým dusíkem krémem, který během několika vteřin ztuhne.
„Jsme flexibilní, máme dynamickou kulinářskou kulturu,“ říká Matthew Ip, který pracuje v marketingu. „Můžeme o půlnoci pojídat knedlíčky dim sum a ráno nudle rámen. Na Západě panují zažité představy o tom, co se má kdy jíst,“ soudí.
Obyvatelé Hongkongu již desítky let navštěvují malé obchůdky, kde se podávají tradiční deserty, jako je polévka z černého sezamu.
V posledních deseti letech však tyto obchůdky jen stěží přežívají kvůli astronomickým cenám nemovitostí, vysvětluje Judy Fungová, která zdědila po otci specializovanou kavárnu Tei Mou Koon, kde se miska sladké polévky prodává za v přepočtu 62 Kč.
V Jižní Koreji stále více restaurací začíná podávat tradiční deserty v luxusní úpravě. Jsou to především různé variace bingsu, misky s ledovými hoblinkami obložené sladkostmi, která se proslavila za japonské okupace v letech 1910 až 1945. Tradičně byl tento desert obložen studenou paštikou z červených fazolí. Dnes může jít o mléčné hoblinky s tropickým ovocem, zmrzlinou ze zeleného čaje, popcornu nebo makaronů.
Řetězec SeolBing, který se na bingsu specializuje, zažil od otevření své první kavárny v roce 2013 mimořádný rozmach. Dnes má v Jižní Koreji 490 podniků a pronikl rovněž do Číny. U SeolBing si můžete dát bingsu za v přepočtu asi za 200 Kč, u řetězce Marriott stojí bingsu nazvané Dom Perignon už v přepočtu 1600 Kč.
„Jihokorejští spotřebitelé mají obrovskou zálibu v luxusních desertech a jejich chutě začínají být stále sofistikovanější,“ potvrzuje mluvčí hotelu Marriott v Jižní Koreji.
Podobná tendence se projevuje v Tokiu, kde jsou lidé ochotni zaplatit za chvilkový požitek značnou částku. V době oběda přešlapává čtyřicítka gurmánů před kavárnou Himicudo, která podává zmrzlinový desert známý v Japonsku jako kakigori.
„Zde mají velmi vzdušné kakigori, s bohatým a chutným sirupem,“ říká šedesátiletý Nobuko Koke. Led pochází z hor nedaleko města Nikkó na 90 kilometrů severně od Tokia a desert se podává s čerstvým ovocem.
