Na Moravě máme skvělé fanynky
Igor Timko přijede s kapelou No Name v sobotu 14. listopadu v půl šesté do Sportcentra Želva v Dubňanech. Povyprávěl mimo jiné o tom, jak členové kapely poznají, že přijeli na Moravu.
Jak se na koncert v Dubňanech těšíte? V tomto kraji už jsme nějaký čas nehráli, tak se na to moc těšíme. Kromě toho bych chtěl vidět, co se skrývá za názvem Sportcentrum Želva a jak to souvisí se sportem. To je pro mě velká záhada. Určitě zazpíváme náš nejnovější singl Ná ná naá, i když tam s námi nebudou Chinaski. Ale tu českou pasáž určitě fanoušci zvládnou za ně. Byla by to asi sebevražda, kdybychom ji vynechali. Propagujeme naši novou desku s názvem Best of, takže tam bude průřez našimi písničkami.
Zpívá se vám před jihomoravským publikem dobře? Dokonce výborně. Když přijde hodně lidí, tak je dobrá atmosféra. V Hodoníně, Břeclavi, Mikulově i Znojmě máme spoustu kamarádů, které rádi uvidíme, ochutnáme víno a klobásy. Živé koncerty máme rádi, proto jich děláme tolik. Je to jako bychom jezdili na dovolenou. Všude, kam jezdíme, nám lidé tleskají, jsou vysmátí jak lečo, a to je na tom to nejkrásnější a my jsme spokojení. Není nic krásnějšího než živit se koníčkem.
A co fanynky, které jsou lepší? Ty z Moravy, nebo ze Slovenska? Jsou skvělé všechny. Fanynky z Moravy ale mají určitě o číslo větší prsa než Slovenky. Takže vždycky, když přejedeme hranice, tak vidíme ten rozdíl a poznáme, kde zrovna jsme. Říká se, že když na nás míří světla, tak nic pod námi nevidíme, ale není to pravda. Vidíme přesně to, co chceme.
Co na to říkají vaše ženy a přítelkyně? Nežárlí? Ne, berou to jako statistický údaj. A když s námi jezdí na koncerty, tak si toho všímají taky.
Jak vycházíte se třemi bratry v kapele? Vyrostli jsme ve třípokojovém bytě v jedné místnosti, takže jsme na sebe hodně zvyklí. Všichni chceme, aby ten výsledek byl co nejlepší. Občas se sice pohádáme, ale hodně rychle se udobříme. Jinak to ani nejde. Navíc všichni máme stejné peníze, takže ani kvůli tomu nemáme spory. Nechceme se rozejít kvůli nějakým banálním blbostem.
Kdo vám píše texty? Jste to jen vy? Většinu textů sice píšu já, ale vždycky to spadá pod korekturu všech ostatních. Takže do toho mluvíme hromadně. Zoli nejmíň, protože ten má maďarskou národnost, takže je rád, když mu to vysvětlíme. Občas má ale zajímavý nápad, tak ho napíše třeba v maďarštině, pozve nás k sobě, dáme si sklenku nebo láhev vína a překládáme. Tak vznikla třeba píseň Čas minulý.
Vystudoval jste herectví. Hrajete nyní někde v divadle? V současné době nikde nehraji. Nemám na to čas. Ale oslovili mě pánové Hapka s Horáčkem, abych v lednu vystoupil v jejich projektu. A když vám pak píše Michal Horáček, abyste se mu ozval, tak to pro mě hodně znamená. To jsem nemohl odmítnout. Vždyť jejich písničky jsem zpíval na konzervatoři.
Co vás baví ve volném čase? Máte vůbec nějaký? Teď mě rozhodně nejvíc baví moje dvě děti a samozřejmě mladá krásná manželka. Je nádherné slyšet: Tati, mám tě rád. Takže těm se snažím věnovat, kdy to jenom jde. Také hrozně rád chodím na túry do Tater.
Sledujete někdy stránky vašich fanklubů na internetu? Fanoušci nám píší e-maily a také zprávy na jejich společnou stránku. Vím, že tady v Česku se schází také No Name tým, teď s nimi chystáme volbu Miss No Name, takže to jsou velmi příjemné věci. Prý jsou mezi nimi nějaká opravdu krásná dvojčata, a když jedno z nich vybereme, tak stejně nebudeme vědět, která je která.
Máte zajímavou přezdívku - Čihury. Co znamená a jak vznikla? To neví asi nikdo. Náš tatínek nám říkal často jinými jmény, než se jmenujeme. Dušanovi přezdíval Bubík, Roman je zase Jájo.
