Na vlastní kůži: Reportér Sedmičky pomáhal lidem po povodni

Nový Jičín a okolí se z velké vody vzpamatovávají jen velmi pomalu. Dodnes místní nechápou, jak se nenápadný potok Jičínka mohl během několika málo minut změnit v dravou řeku, která jim brala majetek i životy.
„Pršelo, jako když otevřete vodovodní kohoutek, tolik vody jsem v životě neviděl,“ vzpomíná už s časovým odstupem zedník Vladimír z Hodslavic u Nového Jičína. Všichni už jsou unavení a psychicky na dně. Proto jsou vděční za každou pomoc dobrovolníků, kteří do oblasti každý den přijíždějí. Minulé úterý a středu tam pomáhala i parta osmi nadšenců z Jihlavska. Týden předtím už tam bylo deset jihlavských dobrovolných hasičů.

Den I: Modlitebna

Humanitární organizace Adra si udělala hlavní stan na okraji Nového Jičína v modlitebně Církve adventistů sedmého dne. Tam se sjíždějí všichni, kteří chtějí v oblasti přenocovat. Spí se ve vlastních spacácích. Každý dobrovolník dostane vydatnou snídani, v terénu potom oběd a večeře se podává opět v budově modlitebny. V pondělí, kdy se na seznam dobrovolníků nechal zapsat i reportér Sedmičky, se přihlásilo dalších jednadvacet lidí, kteří přijeli pomáhat.
„Požadavek na Adru od krizového centra je sto třicet lidí denně,“ podotýká Jan Holly z Ostravy, který vedl evidenci dobrovolníků.

Den II: Optimismus

Koordinátor Adry Richard Medřický rozděluje v úterý v osm ráno dobrovolníky do skupin a posílá je do postižených oblastí ke konkrétním lidem. Redaktor Sedmičky ještě se dvěma dobrovolníky, osmnáctiletým studentem Vladimírem Skalickým z Lanškrouna a pětadvacetiletou Michaelou Holušovou z Ostravy, dostali za úkol pomoci rodině z Hodslavic, kde bylo nutné vyvážet suť z podmáčené místnosti. Práce se sbíječkou se zdála být nekonečná a bylo neuvěřitelné, kolik suti a nepořádku se muselo z domu vyvézt. „Jsme rádi, že k nám dobrovolníci přicházejí. Sami bychom to dělali věčnost. Takhle nás to nabíjí optimismem,“ svěřila se Dagmar, majitelka domu ve středních letech, a na jejím obličeji se objevil úsměv. Její manžel Milan dělá, co může, aby se jeho rodiče mohli do domu vrátit.
„V baráku bylo sedmdesát centimetrů vody,“ vzpomíná Milan. U oběda se atmosféra ještě více uvolňuje a rodina vypráví, jak jejich sousedé v zoufalství přivazovali auta provazy ke stromům. „Plavala jako loďky, ale stejně skončila ve šrotu,“ říká zedník Vladimír, který rodině pomáhal opravovat dům. Podle něj byla ve vodě místy cítit i slivovice, kterou voda vzala.

Den III: Kaktusář

Třetí den je ještě náročnější než ten předešlý. Dobrovolní hasiči v něm čistili studnu v místní části Žilina. „Používáme kalové čerpadlo, kterým studnu vyčistíme asi za dvě hodiny,“ líčil hasič Pavel Pešta z Jihlavy.
„V úterý jsme čistili dva sklepy a pět studní,“ doplnil jej kolega Martin Šandera, který v oblasti pomáhal i týden předtím. Další skupinka dobrovolníků z Jihlavy pomáhala v domě na okraji Nového Jičína vyvážet z třípatrového domu kontaminovanou hlínu, která byla pod dřevěnými podlahami. Dvorek domu byl zaplněn podmáčeným nábytkem.
„Voda nám vzala všechno, nevím, co budeme dělat,“ zhodnotil situaci se slzami v očích devětapadesátiletý Richard Panák. Lidé opět s obavami sledovali oblohu. V noci vydatně pršelo a hladina Jičínky se znovu zvedla. Přeháňky se objevovaly i přes den. Reportér Sedmičky se přidal ke skupince dobrovolníků Jana Hollyho a Petry Petrusové z Mladé Boleslavi, kteří potřebovali pomoct s vyčištěním sklepa v domě devětasedmdesátiletého Ladislava Soukupa v místní části Žilina. Jeho syn pěstoval stovky, možná tisíce kaktusů. Celou sbírku mu poničila velká voda. Práce se komplikovala, protože ve sklepě nefungovalo světlo. Očištění zdí tlakem vody se muselo dělat při baterce. V regálech navíc zůstaly kontaminované zavařeniny a kompoty, které se musely vyhodit.
„Nevěděli jsme, jestli je ještě budeme moci jíst,“ vysvětluje stařík. Ve sklepě byla několikacentimetrová vrstva vody a zapáchajícího bahna. To se muselo vynášet v kýblích, protože čerpadla hasičů by nebyla schopna tak nízkou hladinu kalu odčerpat.
„Já bych na to sílu neměl, jsme rádi, že jste tady,” vyjádřil svou vděčnost Ladislav Soukup.