Lidé, kterým hrozí vězení, se často vymlouvají na nepříčetnost v době, kdy spáchali trestný čin. Pak přicházejí na řadu psychiatři, aby posoudili, jestli si vymýšlejí, nebo ne.
Kdy se nejčastěji setkáváte s tím, že obvinění simulují nepříčetnost?
Časté je to u primitivních kriminálníků a také v případech hospodářské kriminality, když už se schyluje k rozsudku, nebo je-li nepravomocný. Teď jsme pracovali na případu z roku 1996. Padesátiletý, duševně zdravý muž, si náhle vzpomněl, že byl při činu nepříčetný.
Pavla Nagyho se to ale netýká. Jak se k vám dostal?
Policie zadala znalecký posudek psychiatrovi Petru Kubejovi a psycholožce Štěpánce Tůmové. Ti se shodli na tom, že jde o komplikovaný případ, přestože Nagy spolupracoval. Na ústavní pozorování si stěžoval proto, že ho znalci před nástupem do Bohnic vůbec nekontaktovali.
Jak se při pobytu na vašem oddělení choval?
Řekněme, že velmi dobře spolupracoval. Snažil se vylíčit všechny okolnosti svého příběhu. Vysvětloval nám, dokdy byl v pořádku a normálně fungoval a kdy to přestal zvládat. Jaké má duševní potíže a co má v dokumentaci. Pro něj je celý případ tragédií.
K čemu jste v jeho případě dospěli?
Je to opravdu složité. Nemohu rozebírat podrobnosti, ale soudce Nagy má skutečně řadu duševních problémů. Vyplývá to i z jeho zdravotní dokumentace před spácháním trestných činů. Nyní znalci na základě informací z trestního spisu a našeho pozorování vypracují posudek pro policii. Vzhledem ke složitosti případu, kolegům tento úkol nezávidím.
Jak takové znalecké zkoumání vypadá?
Když jde o podnikatele, který se vyhýbá kontaktu se znalcem a hrozí mu, že bude muset do ústavu, přijde ke znalci ambulantně. Případně ho přivezou k ústavnímu pozorování. Někdy je ale zkoumání omezené jen na kontakt se znalcem. Ihned po vyšetření zkoumaného propustíme. Můžeme také využít vstupního a psychologického vyšetření, pozorování a dalších metod.
Můžete tedy i z pouhého rozhovoru poznat, jestli je člověk příčetný. Na co se ptáte?
Začíná se rodinnou anamnézou, zda měl někdo v rodině nějaké nemocné, jaká byla rodina, jaká výchova. Jestli se zkoumaný člověk například léčil, jaké má školy, jakou povahu a zájmy. Nejdůležitější je ale to om emocnění. Ptáme se, kdy začal mít psychické problémy, jak se projevují, čím a kde se se léčil. Když přijde psychiatrický pacient, tak se na tom můžeme zdržet dvě až tři hodiny, ale s tím, kdo simuluje,bude stačit patnáct minut.
Platí, že nepříčetný člověk je duševně nemocný?
Jistě. Nepříčetnost znamená, že rozpoznávací nebo ovládací schopnost v důsledku duševní poruchy vymizí. V novém trestním zákoníku je duševní porucha, která může nepříčetnost zavinit, definována.
