Ne nad zvířaty, ale nad návštěvníky. Někteří z nich jsou dravější než všechny divoké kočky dohromady. Mívám z nich pocit, že návštěva zoo je moc nebaví, ale za své peníze chtějí maximum.
Pokud nějaké zvíře není vidět nebo spí, neváhají pískat, křičet, rachtat mřížemi, klepat na sklo a někteří dokonce, pokud jim to výběh dovolí, použijí i kamínky. Mezi nimi bývají také dobráci, kteří vědí, že nic není zadarmo. Ti jdou na zvířata po dobrém a lákají je na jídlo. Házejí rohlíky nebo hranolky, jen aby ta potvora vylezla. Dokonce jsem viděla muže, hlavu rodiny, co začal hledat personál kvůli stížnosti. Prý má nárok zvíře vidět a takhle to nenechá. Táhne se sem bůhví odkud, zaplatí vstupné a teď vidí jen kus schouleného kožichu někde v rohu.
Nevím, jak to dopadlo, ale jen doufám, že za někým skutečně zašel. Pokud ano, snad mu byla celá věc kolem dnešních zoologických zahrad vysvětlena. Třeba mu krmič nebo pokladní řekli, že doba se posunula. Možná se dozvěděl, že tohle už nejsou místa, kam se chodí na zvířata jen dívat. Určitě ho překvapila informace, že zahrady mají již několik let i jiné poslání. Tím je celosvětová spolupráce na záchraně ohrožených druhů. Jsem si jistá, že pak pochopil, že sice dnes neuvidí, jak všechna zvířata šťastně skotačí, ale že i díky jeho vstupence možná dojde v Africe, Jižní Americe nebo v Asii k drobnému zlepšení života zdejší fauny.
Třeba právě jeho vnuci, až pojedou na některou ze svých exotických dovolených, zahlédnou tygra, slona nebo levharta v jejich domovinách. A to i tak trochu proto, že se dnes do zoologické zahrady táhnul bůhví odkud.
