Jednadvacetiletá dvojčata Barbora a Jiří, i jejich o pět let starší bratr by měli v neděli 20. května natrhat svému otci Vladimíru Novákovi z Třebčína u Olomouce obrovskou kytici. Den otců se v Česku sice moc neslaví, ale on by si ji určitě zasloužil. Své děti vychovává sám od dětství.
„Chtěl jsem je pravidelně vídat a nebýt jen strýčkem na neděli,“ vysvětluje muž, proč se po rozvodu rozhodl stát tátou na plný úvazek. O staršího syna se staral od devíti let, o mladší dvojčata od tří let. „Bylo to náročné, ale nelituji. Ani dnes bych se nerozhodl jinak,“ tvrdí Novák.
Jeho dcera Barbora vzpomíná, že otec je vedl k samostatnosti. „Vždycky se o nás staral, ale maminka mi v dětství chyběla,“ říká jedenadvacetiletá žena. Potom, co její matka založila novou rodinu a odstěhovala se do Německa, už se tak často nevídaly. „Bratři to asi vnímali jinak, ale já neměla s kým probírat svoje problémy. Některé věci se s tátou nedají řešit, svěřovala jsem se hlavně kamarádkám,“ poznamenala Barbora, která má dnes s oběma rodiči hezký vztah.
Vladimír Novák, který se před lety začal angažovat v Unii otců, v případě rozchodu partnerů považuje za ideální střídavou péči. Ta u nás zatím běžná není. „Zákony se mění, ale systém zůstává stejný.
Tátové se stále obtížně domáhají svých práv,“ říká Novák. Psychologové upozorňují, že střídavá péče má smysl v situacích, kdy si to zralé dítě samo přeje, aby „neublížilo“ žádnému z rodičů. Podmínkou je také vstřícná komunikace rozvádějících se manželů ohledně jeho potřeb. V ideálním případě se nestěhuje dítě, ale střídají se rodiče.
„Když se to ustojí, pak dítě neztrácí kontakt s žádným rodičem. Časem se obvykle v rodině domluví tak, že dítě přebývá u jednoho rodiče a s druhým se volně stýká, aniž by z toho mělo pocity viny,“ objasnila olomoucká psycholožka Naděžda Dařílková.
