Nejhezčím parkem jsou Bubeníko vy sady. Na Duklu lepší nechodit

Zelené plíce, kus přírody ve městě. I tak se dají popsat parky a lesoparky ve velkých městech. Jejich funkce je od nepaměti pochopitelně hlavně estetická. V posledních letech se ale mnohem víc hledí na stránku relaxační. Odpočívat se dá pomocí procházek, sezení na lavičce a na dece na trávníku nebo při sportu.
Jak se Pardubičané ve svých parcích cítí, jsme zjistili ve velkém testu Sedmičky. V porotě měly své zástupce tři skupiny lidí, které poklidné prostředí parků vyhledávají asi nejčastěji – maminky s malými dětmi, sportovci a důchodci.
Zatímco pro rodiče jsou nejdůležitější bezpečná hřiště a třeba posekané trávníky, kde se děti mohou prohánět s fotbalovým míčem, starší generace dává přednost opraveným lavičkám a poklidné atmosféře. Sportovci zase upřednostňují široké cesty na běhání. „Sednout do parku na lavičku si opravdu nechodím, ale naběhal jsem v nich stovky hodin,“ říká atlet Petr Mlateček. Také proto byl jejich pohled na park často velice rozdílný. Při hodnocení použili stejné známkování jako ve škole.

Bubeníkovy sady jasně vyhrály

Když se člověk po Pardubicích pořádně rozhlédne, zjistí, že ve městě jsou pouze dva opravené parky – Pod Vinicí a Bubeníkovy sady. Nikdo se tak nemůže divit, že naše porotce nejvíc zaujaly právě ty.
„Už při samotném vstupu působí park jakoby lázeňsky a oddychově. Chodíme sem často. Můžete tady posedět na lavičkách nebo zajít na koncert. Nedá se tomu nic vytknout,“ rozhlíží se spokojeně po Bubeníkových sadech penzista Václav Forst.
„Mně se tady taky moc líbí. Je tu fontána a krásné dětské hřiště. Jsou tady zpevněné plochy, takže když se zvedne vítr, prach nelétá dětem do obličeje. Na chodnících se dá dobře učit jezdit na kole a na trávě si můžete zakopat s míčem. Stromy zase nabízejí v létě dostatek stínu,“ souhlasí maminka tříapůlleté Sáry Věra Říhová.
Souhlasit s nimi musí i stovky lidí, které do Bubeníkových sadů každý den míří. I krátce po poledni jsou zde desítky maminek s dětmi a staršími lidmi na lavičkách. Na sportovce ale tady narazíte jenom výjimečně. Právě velký provoz lidí a úzké cesty jsou nevhodné pro běhání. „Vizuálně je to krásné, ale neznám nikoho, kdo by sem chodil běhat. Mezi lidmi byste museli neustále kličkovat. Tenhle park opravdu pro sportovce není,“ dodává Mlateček.
Naopak v parku Pod Vinicí je doslova jako doma. Pro pardubické sportovce je Vinice jediným místem, kde mohou trénovat běhy do kopce, a přitom jsou stále ve městě i v přírodě zároveň. Na své si na nedalekém pilíři přijdou lezci a na splavu zase vodáci, stejně tak i ti, kterým k relaxaci stačí procházka nebo posezení na lavičce. „Vinice je opravdu ideální místo na odpočinek. Všude je spousta zeleně a dostatek laviček. Kopcovitý terén je ovšem pro starší lidi už problematičtější. Ale výhodou zase je, že je to pro nás důchodce blízko do špitálu,“ směje se sympatický penzista. Minusem jsou bezpochyby asfaltová cesta, po které se vysokou rychlostí řítí z kopce cyklisté, stejně tak i v kopcích smytý povrch z cest, které tak často připomínají spíš vyschlé kamenité řečiště řeky. K místnímu koloritu patří i hejna komárů.
Jenže tyto výtky jsou opravdovými drobnostmi v porovnání s tím, co „nabízí“ ostatní pardubické parky. Ty totiž na rozsáhlé opravy teprve čekají. Největší potenciál všichni porotci Sedmičky svorně dávají Tyršovým sadům. Teď se jim ale především maminky s dětmi a důchodci raději velkým obloukem vyhnou. „Dobré jsou tak akorát na průchod. I ve dne se tady necítím dobře. Ostatně je poledne a není tady ani noha. Ani by mě nenapadlo jít si sem sednout. S dítětem bych sem rozhodně nešla, není tady houpačka, kolotoč, prostě nic,“ říká Říhová. Široké cesty tak vyhovují především běžcům.
Velký potenciál vidí všichni i v parku Na Špici. Studánecký les a Bělobranskou dubinu, které hodnotili společně, by zase podle jejich názoru mohli být v budoucnosti skvělými městskými lesoparky. „Jsou to jediná místa v Pardubicích, kde můžete běhat delší vzdálenosti. Ale pořád to je jenom les. Přitom by z toho šly udělat lesoparky, jako jsou Hvězda nebo Šárka v Praze,“ myslí si Mlateček.
V testu naprosto propadnul lesopark na Dukle. Neudržované cesty, bahno, obrovský hluk z hlavní silnice na Chrudim a neudržovaná zeleň působí spíš apokalyptickým než relaxačním dojmem.