Deset eur. Přesně tolik stál bankovního úředníka Radima Pánka jeho první šicí stroj. Koupil si ho před čtyřmi roky na bleším trhu v Rakousku.
„Že jsem na takovou zálibu moc mladý, slyším často. Proč prý raději nesedím u počítače nebo nesportuji“
Jeden se mu ale zdál jako dekorace málo, a tak si pořídil další. „Pak už to šlo samo. Uviděli je u mě známí a nabídli mi další kousky,“ vypráví Pánek a zve do svého muzea v garáži rodinného domku. Čtyřiatřicetiletý Radim Pánek je jeden ze šesti sběratelů šicích strojů v republice, o kterých ví. Mezi pány v letech je jednoznačně nejmladší. „Že jsem na takovou zálibu moc mladý, slyším často. Proč prý raději nesedím u počítače nebo nesportuji,“ směje se a ukazuje svoje poklady. Pečlivě vyleštěné černé stroje se zlatým zdobením jsou většinou funkční.
V muzeu má kolem 120 velkých šicích strojů. Na poličkách u zdi se krčí i dětské šicí stroje, servisní krabičky, náprstky, olejničky nebo nástavce na vyšívání dírek. „Všechno si opravuji sám. Večer uspím kluka, a tak kolem půl desáté se pouštím do oprav,“ říká a ukazuje fotky zrezlých a otlučených kovových šicích ramen, které dokázal probudit k životu. Přírůstky do sbírky hledá různě. Od internetových aukcí, přes šrotiště až po bleší trhy. Čas od času také nějaký stroj dostane. A kolik takový historický kousek stojí? „Budete se divit, ale třeba tyhle sto let staré kusy jsem našel na šroťáku a třeba tento mě stál tak kolem sedmdesáti korun,“ ukazuje na jednoduché mašinky. Jiné vzácné kusy ale naopak stojí tisíce korun.
Jeho praděda byl krejčí
Některé exponáty mají za sebou minulost spjatou s rodinnou historií. „Od tchána jsem například dostal stroj po jeho mamince, který si někdy ve třicátých letech přivezla z Vídně,“ doplňuje. Navíc zjistil, že jeho pradědeček Alois Vítek pracoval jako krejčí ve Vídni a má i krejčovský výuční list po svojí babičce. Šít ale umí i on. Na Ladovce z roku 1935 ušil svému malému synkovi taštičku. „Moc zdatná šička ale nejsem,“ připouští.
Před třemi lety se Pánkovým narodil syn, a tak musely historické poklady z dětského pokojíčku, kde původně svoji sbírku skladoval, pryč. Z garáže vystěhoval sběratel auto a místo něj si tu udělal malé muzeum. O svých exponátech dokáže Radim Pánek vykládat bez ustání. Hlavně když se zastaví u stroje firmy Howe z roku 1878, na který je nejvíc pyšný. „Je to šicí stroj vyráběný vynálezcem mechanismu. Zajímavé je to, že Elias Howe se později o svůj patent soudil a firmy mu musely platit za každý vyrobený kus čtyři dolary,“ vypráví.
Radim Pánek uvažuje o tom, že minimuzeum zvětší. Chtěl by garáž probourat do další místnosti. „Přál bych si otevřít klasické muzeum šicích strojů, nejen jednu expozici,“ uzavírá.
Jeho sbírku si můžou lidé prohlédnout také na www.historickesicistroje.estranky.cz.
