„Někdy tátu neposlechnu, jak bych měl“ | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

„Někdy tátu neposlechnu, jak bych měl“

Díky předkům má předpoklady být skvělým kanoistou. Navzdory tomu, že s kanoistikou začal relativně pozdě.

O víkendu ho čeká mistrovství republiky. „Pojedu sedm závodů, aspoň pět z nich chci vyhrát,“ říká Martin Fuksa. Nemluví do větru. Od loňského května, kdy se někdejší hokejista vrhl plně na rychlostní kanoistiku, sbírá medaile a úspěchy až neuvěřitelně lehce.
Nejvíc si sedmnáctiletý závodník Lokomotivy Nymburk cení dvou čtvrtých míst z nedávného mistrovství Evropy juniorů v Moskvě. Šampionem republiky se stal šestkrát. Sní o olympiádě a zvažuje, ve kterém oddílu bude svůj talent rozvíjet, až se posune do mužské kategorie. Zatím ho trénují otec a dědeček, Petr a Josef Fuksovi.

Vzpomenete si, kdy poprvé jste klečel v kánoi?
Asi v deseti, ale fakt jen klečel, rychlostní kanoistiku jako sport jsem ještě nedělal.

Tak pozdě? Jste z vodácké rodiny, kanoistice se věnoval váš dědeček, oba rodiče, otec závodil na olympiádě… Nevím, čím to bylo. Dřív jsem hrál hokej a bavil mě. Byla tam parta, nevadily mi tréninky.

Ale geny spojené s vodou v jiném skupenství se přece jen projevily… Ano. Zprvu jsem dělal oba sporty naráz. Pak jsem ale hokeje nechal. Dostal jsem se do mládežnické reprezentace v kanoistice, musel víc trénovat a oboje už nešlo skloubit.

Kdy jste se definitivně rozhodl nechat hokeje?
Bylo mi čtrnáct. Přestoupil jsem do Mladé Boleslavi, ale tam se mi nelíbilo. Parta mi neseděla.

Máte mezi kanoisty vzory?
Z Česka moc ne. Určitě taťku, ale jinak se dívám spíš do zahraničí. Takže jsou to Rus Maxim Opalev či Maďar Attila Vajda.

Co Martin Doktor?
Určitě taky, ale ten dosahoval největších úspěchů v době, kterou já nepamatuju.

Ptám se proto, že Doktora trénoval vlastní otec, stejně jako vás. Jak vám tenhle model vyhovuje?
Je znát, že je to můj táta. Někdy neposlouchám tak, jak bych asi měl. Ale snažím se.

I proto jste v Rusku na mistrovství Evropy vybojoval dvě čtvrtá místa. Překvapila vás? Chtěl jsem mezi devět nejlepších, ale tohle jsem nečekal. I když mě mrzelo, že mi medaile unikla. Byla blízko.

Čeká vás posun mezi muže. Už kolem vás létají pověstná lasa věhlasných klubů?
Snažím se nad tím nepřemýšlet. Mám ještě rok čas. Jako malý jsem chtěl do Dukly, trošku i proto, že za ni závodil taťka. Pak je možnost jít právě k Doktorovi (trenér v policejním klubu Olymp – pozn. red.)

Sníte o olympiádě?
Jasně, určitě. Účast na té nejbližší v Londýně neberu reálně, ale do budoucna bych na ní moc rád startoval.

Který trénink je tvrdší? Kanoistů, nebo hokejistů?
Stoprocentně ten první.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!