Noční práce? Fuj!
Je půlnoc. Protější okno se zatmívá a nějaký novodobý Romeo tam pokládá na lůžko svou Julii.
Z jiných se zase ozve opilecké mumlání nebo pochrupávání spokojených spáčů. Někteří z nás ale musí být i v těchto pozdních hodinách v háku. Taky jsem to zkusil. Asi čtrnáct dní jsem strašil v hábitu uklízečky v jednom obchodním centru. Výsledek? Najisto jsem se utvrdil v přesvědčení, že se musím stát intelektuálem. Odpor k noční práci ve mně ještě vzrostl, když jsem se oženil - můj tchán rozváží pečivo, každý den vstává ve tři ráno. Už třicet let. Fuj! Naštěstí já jako intelektuál v noci pracovat nemusím (pominu-li krafání po literárních kavárnách). Vstanu pěkně v osm a u nalistovaného Platóna přikusuji pečivo. Ale běda, jak není čerstvé. To hned volám tchánovi, kde se v noci zase flákal.
