Oblékat český dres je pocta, tvrdí reprezentanti ze Zlína

Reprezentovat svou vlast bylo vždycky touhou každého sportovce. Také ze zlínských klubů vzešla řada reprezentantů. Aktuálně je mají ve svých sestavách například hokejisté, házenkářky nebo volejbalisté. Kristýna Salčáková, 23 let, házenkářka Házenkářka Kristýna Salčáková hrála poprvé v mládežnické reprezentaci už v patnácti letech. K premiérovému duelu za dospělé se dostala v roce 2008 úplně nečekaně. „Před kvalifi kačním zápasem ve Švédsku se zranilo několik hráček, a tak jsem dostala jako náhradnice pozvánku. Byla jsem hodně nervózní, protože jsem nestihla s holkami ani jednou trénovat. Zápas jsem skoro celý proseděla na lavičce, do hry jsem naskočila jen na pár minut,“ říká odchovankyně kunovické házené. V odvetě se stejným soupeřem doma už strávila na hřišti o hodně víc času. Od té doby se v reprezentaci objevuje pravidelně. „Pokaždé je to pro mě velká pocta. Soustředím se, abych splnila všechny úkoly a pokyny trenéra,“ tvrdí talentovaná hráčka, která stále čeká na větší reprezentační úspěch. Ten by mohl přijít poměrně brzy, v kvalifi kaci na mistrovství světa 2011. „Máme skvělý tým, s holkami si rozumíme, věřím, že můžeme uspět,“ prohlašuje Salčáková. Naopak doufá, že nejhorší reprezentační zážitek už má za sebou. „Bylo to na juniorském mistrovství světa v Brně v zápase s Japonskem. Stačila nám remíza na postup do dalších bojů a po poločase jsme vedly o devět gólů. Nakonec jsme prohrály o jedinou branku. Byla jsem tak zdrcená, že jsem chtěla skončit s házenou,“ přiznává Salčáková. Kromě sportovních zážitků jí reprezentace poskytuje možnost navštívit země, kam by se jinak nepodívala. „Když zbude chvíle, je příjemné projít se po cizím městě nebo navštívit vit památky. Třeba do Ázerbájdžánu bych se asi nikdy nepodívala,“ připouští zlínská hráčka. Michaela Budayová, 27 let, házenkářka Odmalička patřila Michaela Budayová k největším talentům české házené. „Na první zápas v nároďáku si už ani nepamatuji. Vždycky jsem hrávala v kategoriích s hráčkami, které byly o dva roky starší,“ vzpomíná zlínská spojka, proslulá přesnou střelbou. Mohla už dávno být zářivou ozdobou národního týmu, její kariéru ale komplikovala zranění. V ženské kategorii proto poprvé reprezentovala až před třemi lety. „Hrát za Českou republiku je pro mě čest. Vážím si toho,“ říká Budayová. Zranění se jí nevyhýbala ani v mezinárodních zápasech. „Nerada vzpomínám na dorostenecké mistrovství v Turecku, které jsem kvůli zranění nedohrála. Žádný větší úspěch jsem zatím v národním týmu nezažila. Snad to ještě přijde,“ přeje si házenkářka, která svou kariéru spojila výhradně se Zlínem. Dalibor Řezníček, 19 let, hokejista Reprezentační hvězda vyšla hokejovému obránci Daliborovi Řezníčkovi teprve nedávno. „Nikdy jsem nebyl v žádné mládežnické reprezentaci, poprvé jsem dostal pozvánku až v této sezoně. O to víc mě to překvapilo. Už jsem to ani nečekal,“ tvrdí talentovaný mladík, který pravidelně nastupuje za Zlín v nejvyšší soutěži a patří k nejpříjemnějším překvapením extraligy. Úvodní utkání odehrál proti Slovensku na turnaji ve Švýcarsku, ale moc rád na něj nevzpomíná. „Zápas jsme sice vyhráli, ale já dostal desetiminutový osobní trest,“ vrací se Řezníček k prvnímu duelu v dresu České republiky. Protože ho v žákovských a dorosteneckých kategoriích pozvánky do reprezentace míjely, o to víc si nyní každé nominace váží. Ta zatím poslední je do širšího kádru pro mistrovství světa hráčů do dvaceti let, které se uskuteční na přelomu předvacetiletých roku v Kanadě. „Obránců je v nominaci hodně, trenéři si budou vybírat, ale věřím, že bych se mohl na šampionát dostat. Důležité je být zdravý a podávat co nejlepší výkony. Kdyby to vyšlo, byl by to dosavadní vrchol mé hokejové kariéry,“ míní Řezníček. Jakub Sedláček, 20 let, hokejista V národních týmech dvou věkových kategorií reprezentoval letos Českou republiku hokejový brankář Jakub Sedláček. Talentovaný mladík se zúčastnil světového šampionátu dvacetiletých a o pár měsíců později si poprvé vyzkoušel také dres reprezentačního áčka. „Odchytal jsem přípravné utkání před mistrovstvím světa ve Švýcarsku. Vyhráli jsme 3:1 a dostal jsem dokonce cenu pro hráče utkání. Byla to skvělá premiéra,“ ohlíží se za dubnovým zápasem Sedláček. S odstupem několika měsíců zjistil, jak velký je rozdíl mezi špičkovými týmy juniorů a dospělých. „Byl to obrovský skok. Všechno je rychlejší a silovější, hráči jsou o hodně šikovnější,“ porovnává zlínský brankář. Státní hymnu před zápasem slyšel Sedláček nesčetněkrát, protože reprezentuje už od patnácti let. Chvíle, kdy hraje z reproduktorů, však nijak zvlášš neprožívá. „Oblékat národní dres je pro mě velká čest, ale při hymně se už soustředím na zápas a na svůj výkon,“ přibližuje Sedláček. Petr Zapletal, 32 let, volejbalista Po dvanácti letech v zahraničí se před sezonou vrátil do české volejbalové extraligy nahrávač Petr Zapletal. Účastník nedávného mistrovství světa patří léta k pilířům reprezentace. „Na první utkání v nároďáku mezi dospělými si dobře pamatuji. Bylo to v roce 2000, kdy jsme ve Starém Městě hráli s Portugalskem. Už předtím jsem ale prošel všemi mládežnickými výběry,“ vzpomíná Zapletal. Za pravidelnými pozvánkami do národního týmu stojí hlavně Zapletalova angažmá v předních evropských klubech. „Reprezentaci vedlo několik zahraničních trenérů, kteří měli přehled o soutěžích a hráčích v Evropě. I když jsem nehrál doma, byl jsem pořád na očích,“ míní nahrávač. Svými schopnostmi a výkony přispěl k řadě českých úspěchů. Nejvíc si cení vítězství v Evropské lize a desátého místa z letošního mistrovství světa v Itálii. V zápase Světové ligy však zažil i hororový okamžik, na který by nejraději zapomněl. „V utkání s Francií jsem po zablokovaném míči doskočil tak nešťastně, že jsem si vrazil prst do oka. V tu chvíli jsem myslel, že jsem si ho vypíchl a do smrti na něj neuvidím. Skončil jsem v nemocnici, ale naštěstí z toho byl jen obrovský monokl,“ líčí Zapletal.