V rezivějící hale v Dolní Kamenné burácí několik tisíc lidí, kteří s hokejisty v zelených dresech oslavují historicky první titul mistrů republiky.
Píše se rok 2009 a rozjásaný dav velebí také Marka Melenovského, jednoho z nejlepších útočníků Energie. Hráč, který svými góly výrazně přispěl ke dvěma finálovým účastem karlovarského týmu, je další osobností v seriálu Generace 77.
„Kristova léta? Občas mi je někdo z legrace připomene, ale já se cítím dost mladý. Koneckonců i ve fyzických testech pořád patřím do horní poloviny,“ směje se sympatický hokejista.
Pro zlato až do Varů
I když byl celý jeho hokejový život spojený s Moravou, svých největších sportovních úspěchů dosáhl jinde. Na západě Čech, v lázeňském městě daleko od domova.
Přitom ale v době jeho přestupu ze Zlína do Karlových Varů vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že jsou před ním dvě fantastické sezóny. Proč?
Za prvé. On sám se pod trenérem Ernestem Bokrošem ve Zlíně trápil. „Bylo to pro mě nejtěžší hokejové období, protože vztah mezi trenérem a hráčem tam nefungoval,“ vzpomíná šikovný centr, kterému tehdy táhlo už na třicítku.
A tak se ze žlutomodrých barev Zlína rád vysvlékl. Tehdy o něj stála pražská Sparta, která právě obhájila mistrovský titul, a Karlovy Vary. Klub, zvyklý pravidelně hrát v dolní polovině tabulky. A to je za druhé. Marek se překvapivě rozhodl pro vzdálené lázeňské město. Nasoukal se do dresu týmu bojovníků bez hvězd.
„Trénoval tady Zdeněk Venera. Říkal mi, že hokej ve Varech je na vzestupu, že zde chce vybudovat dobré mužstvo a že se nemám čeho bát. A tak jsem se poradil s manželkou a přestěhovali jsme se do Varů. Rozhodl i fakt, že mi Energie nabídla tříletou smlouvu,“ vysvětluje útočník, proč dal přednost Energii před ambiciózní Spartou.
Kouč Venera se nemýlil. Marek Melenovský v lázeňském městě okamžitě nalezl pohodu a ztracenou jistotu. Stal se pilířem druhého útoku a celý tým vylétl raketově vzhůru. Hned v sezoně 2007/08 došel překvapivě až do finále, kde podlehl pražské Slavii. Pro Karlovy Vary však finálová účast znamenala obrovský úspěch. Lidé ve městě slavili, jako by Energie vyhrála titul.
A úspěch to byl i pro zkušeného Marka Melenovského. „Předtím jsem byl ve finále jen jednou, ještě ve Vítkovicích. Tenkrát jsme prohráli se Spartou,“ připomíná.
Období, které se zlatým písmem zapsalo do klubové historie a zároveň přepsalo české hokejové dějiny, tím ale neskončilo. Karlovarská Energie hned v následující sezoně znovu došla až do finále a v repríze předchozího ročníku tentokrát Slavii porazila.
V náročném play-off se přitom nejvíce dařilo druhému karlovarskému útoku, který vedl právě Marek Melenovský. Spolu s Františkem Skladaným a Milanem Procházkou motali hlavy obranám soupeřů, sám Melenovský s pětkou na zádech se stal fantomem nájezdů. Alespoň tak o rodákovi z Humpolce mluvili komentátoři České televize poté, co ve čtvrtfinále opakovaně skalpoval Litvínov.
Jako profesionální hokejista si Marek Melenovský příliš volného času neužije. Dvoufázové tréninky, cestování za zápasy, soustředění. Proto když v šatně odhodí brusle a přilbu, věnuje všechen volný čas už jen své rodině. Manželka s dětmi jsou pro něj vším, stejně jako on pro své nejbližší.
„Je skvělý táta,“ potvrzuje jeho žena Barbora, bývalá basketbalistka, která dnes proniká do tajemství čínské medicíny. „Protože jsme daleko od rodičů, jsme na všechno sami. A to pak oceníte, když se na chlapa jako tátu můžete ve všem spolehnout,“ dodává.
Marek Melenovský se s Barborou seznámili na basketbalu a v roce 1998 se vzali. Od té doby spolu cestují po hokejových štacích. Jihlava, Havířov, Vítkovice, Třinec, Zlín a Karlovy Vary, kde se usadili na delší dobu.
Odtud, pokud mají volný víkend, jezdí domů za rodiči do Humpolce. Pokud ne, věnují čas koníčkům svých dětí. Syn Marek hraje hokej a fotbal, dcera Tereza cvičí gymnastiku. „Péče o rodinu je jen na nás dvou. A to nás s Barborou hodně stmelilo,“ říká karlovarský útočník.
Mimochodem, číslo pět nosí Marek Melenovský na dresech už od dětství. „Tenkrát v Jihlavě mi ho vybral táta. Po Jardovi Holíkovi, který s ní taky hrál,“ dodává.
