Oheň je pán, se kterým si tyká

Děvčata točí zapálenými vějíři a Filip Stejný polyká a plive oheň. Plamen ochutnává i paže. Jako žhavý dračí jazyk.
Prudkým pohybem rozbíjí skleněnou lahev. Lehá si na ostré střepy. Po zádech se mu procházejí dobrovolníci.
Pak si ještě strká do krku pět žiletek. Jednu po druhé. A z žaludku je tahá magnetem. Je tohle trik nebo skutečnost? Diváci ani nedýchají.

Zapálený pro věc

V patnácti žongloval s míčky. Pak s diabolem, cívkou na provázku mezi dvěma hůlkami. „Vzal jsem diabolo do školy a do týdne si ho koupili všichni. V tu chvíli mě přestalo bavit,“ vzpomíná jedenadvacetiletý student z Chomutova.
Plameny ho fascinují. Už jako malý měl sbírku zapalovačů. „Ukázal jsem ji tátovi, ale on mi ji sebral,“ směje se Filip Stejný.
Na internetu našel ohnivé řetězy. Ty, co mají na konci hořící špulku. Točí se jimi kolem těla, dají se s nimi dělat různé triky. „Zaujaly mě. Přišlo mi to jako znamení, když jsem už na první internetové stránce narazil na návod, jak si je vyrobit,“ vybavuje si.
Ještě toho dne si řetězy sám udělal. Od té doby se nepřetržitě věnuje ohňové show. Zpočátku nepotřeboval Filip Stejný žádného učitele. Všechno si omhatával sám. Něco okoukal na různých slavnostech, některá čísla se zrodila v jeho hlavě.
Po týdnu mu kamarádka na zámku Stekník nabídla, aby tam udělal „nějaké ohně“. To bylo jeho první vystoupení, točil ohnivými řetězy. Jen tak pro radost. „Lidi to bralo, a to se mi líbilo,“ vzpomíná dlouhovlasý urostlý mladík.
Přidal i hořící lana. A vystoupil s nimi na studentském plese v chomutovském divadle, kde si ho vyžádali.
Zkušenosti mu předala až fakírka, která si říká Soňa. Ukázala mu i další kousky. Polykat oheň a lehat si na střepy. „Hlavně mě ale naučila soustředit se, aby mě nic nebolelo,“ zdůrazňuje.
Nejdřív měl Filip Stejný strach. „Hodně jsem se bál. Když má ale člověk strach, většinou to špatně dopadne,“ podotýká. Také ho oheň kolikrát spálil. „Trvá, než se to člověk naučí pořádně. Musí mít vyrovnanou mysl,“ vysvětluje.Recept na to ale neexistuje. „Můžu říct jen, že to souvisí s respektem k přírodním zákonům,“ naznačuje.

Žhavé uhlíky Lehnout si na střepy je prý ještě těžší než se pálit ohněm nebo ho plivat. „U toho musíte být dokonale soustředění,“ tvrdí Stejný.
Je to jako chodit po žhavých uhlících. I to si vyzkoušel. „Jenže jsme na ohni pálili všechno možné a mezi uhlíky zůstal rozpálený hřebík. Jeho obrys se mi vryl do chodidla,“ ukazuje starou ránu. Na nedávném vystoupení odlétl střípek ze skleněné lahve na koberec, po němž aktéři show chodí bosi. Kolegyni se zabodl do nohy a krvácela.
„A já si tam lehl na střepy a nic. Tomu se říká vyrovnaná mysl,“ zatíná ruku v pěst.
Dnes už Filip Stejný nevystupuje sám. Nejdříve potřeboval někoho, kdo by mu podával věci. Našel si proto asistentku, Veroniku Křížovou. Postupně přibírali i další členy. Teď jich je šest a říkají si Fire love.
Přes zimu trénují v jedné škole v Chomutově. „Tam to ale raději zkoušíme bez ohňů, abychom něco nepodpálili,“ usmívá se hlavní protagonista. Po zbytek roku se parta schází na statku Podkrušnohorského zooparku, kde s rodiči bydlí. Nová čísla a choreografii nacvičují na trénincích i tři čtyři hodiny. V současné době uvažují, že show oživí nějakou novou rekvizitou. A také připravují letní akce.
Triků s ohnivými řetězy či lany, které by Filip Stejný rád uměl, už na světě moc není. „Spíše přemýšlím o něčem původním,“ přiznává.