Opravte kasárna, budu mít radost

Z Mariánských kasáren padají kusy omítky a střešní tašky. Václav Havel to ví, kdysi tu sloužil. Teď napsal Sedmičce.

Nominaci na největší ostudu Budějovic si zaslouží budova bývalých Mariánských kasáren v centru města. Prázdný areál má rozbitá okna, díry ve střeše, padající omítku. Leží při stejnojmenném náměstí, jež je vstupní branou do historické části. Co s ním ale neví památkáři, majitel, ani vedení radnice.

Kasárna poznal Hašek

O osud objektu z roku 1843 se zajímá bývalý prezident Václav Havel. V letech 1957 až 1959 zde absolvoval základní vojenskou službu. Kasárna pamatují i dalšího významného Čecha. Za Rakousko-Uherska zde vojákoval spisovatel Jaroslav Hašek. Inspirovaly jej pro postavu Josefa Švejka. Nemovitost dostalo město zdarma od armády. V roce 2005 za primátora Miroslava Tettera ji prodalo za dvacet milionů korun firmě CBPS, která se vzápětí dostala do krize. Rok před tím ministerstvo kultury vyhlásilo objekt za kulturní památku.
„Vůbec mi není jedno, jaký bude jejich budoucí osud. Je to hezká stavba, která patří tam, kde stojí,“ napsal Václav Havel Sedmičce na dotaz, jaký vztah jej pojí s Mariánskými kasárnami. Nad vzhledem budovy se pozastavují obyvatelé. „Je to ostuda všech,“ míní Zdeněk Rubeš, který bydlí nedaleko. Podle ředitele budějovického Národního památkového ústavu Petra Pavelce může jeho instituce v tuto chvíli jen upozornit majitele a stavební úřad na kritický stav památky. „Majitelé ale na takové výzvy ani nereagují,“ řekl Pavelec.
Někteří regionální politici svádějí agónii kasáren na památkovou ochranu, kterou inicioval historik z Chebu. V době, kdy ji ministerstvo vyhlásilo, totiž existoval projekt na přestavbu budovy na parkovací dům. „Je to příklad toho, jak může dobrý projekt zastavit někdo, kdo ani nemá k městu vztah,“ míní bývalý hejtman a prorektor Jihočeské univerzity Jan Zahradník.
Kasárna teď nabízí insolvenční správce společnosti CBPS. Jejich hodnotu vyčíslil znalec na osmdesát milionů korun. V pořadí už třetí dražba, jež bude v září, je nabídne za pětačtyřicet milionů.
O budovu má znovu zájem i Miroslav Tetter, jenž se tento měsíc stal znovu primátorem. Před pěti lety o nich mluvil jako o Danajském daru od armády. „Dovedl bych si představit, že bychom je za určitou cenu odkoupili zpět,“ řekl. Miroslav Tetter uvažuje o odkoupení Mariánských kasáren zpět v případě, pokud nebude jejich cena vyšší, než za jakou ji před pěti lety město prodalo. Tedy za dvacet milionů korun. Podle něj využití budovy omezuje svérázné vnitřní uspořádání. „Mohla by se z ní stát krytá tržnice. Je třeba ji využít komerčně,“ vysvětlil Tetter.
Jinou představu mají historikové, umělci a architekti. Tvrdí, že krajskému městu zoufale chybí reprezentativní výstavní prostory. „Za stavu, kdy Alšova jihočeská galerie nemá místo pro sbírky umění dvacátého století bych si tu dovedl představit něco podobného. Takových památek má město málo. Stavební úpravy by nemusely být drahé. Vnitřní prostory jsou pro to vhodné,“ myslí si předseda Klubu přátel Českých Budějovic architekt Vladimír Musil.
Iniciativu by ale podle něj měly převzít významné instituce, například radnice, krajský úřad nebo Jihočeská univerzita. Ty zatím přiznávají spíše morální podporu vizím. Jak budou Mariánská kasárna vypadat, to závisí na výsledku insolvenčního řízení s majitelem – firmou CBPS. Vznikla z bývalých Pozemních staveb a krátce po své přeměně a koupi kasáren vyhlásila úpadek. Největší peníze dluží České spořitelně. Vladimír Musil si myslí, že město nebo kraj by se mohly spojit s Českou spořitelnou, jež by se stala partnerem galerie. „Prodej kasáren je v režii České spořitelny. Zdá se, že u příští dražby už budou zájemci,“ uvedl insolvenční správce firmy CBPS Milan Šváb.
Kromě kasáren má zajímavý osud i jejich majitel. Podle Švába není CBPS v konkurzu. Až se očistí od dluhů a zbaví nepotřebného majetku, může znovu pokračovat v podnikání.

Václav Havel píše Sedmičce:

V budějovických Mariánských kasárnách jsem kdysi dávno prožil dva nelehké roky života, ale zajímavé je, jak se temná vzpomínka na tato léta každým rokem prosvětluje. Když tak o tom uvažuji, mám k nim dnes vlastně vřelý osobní vztah a vůbec mi není jedno, jaký bude jejich budoucí osud. Je to hezká stavba, která patří tam, kde stojí a pakliže bude zachována, pakliže bude respektována její památková hodnota a pakliže bude smysluplně využita, budu mít důvod k radosti a má původně temná a postupně se zesvětlující vzpomínka se projasní úplně.