Překročil osmdesátku, ale svaly má stále pevné. Díky průpravě, s níž začal jako prvňáček při vstupu do Sokola. Věnoval se gymnastice, nářaďovému tělocviku, atletice, postupně si přidával veslování, cyklistiku, krasojízdu, volejbal i společenský tanec.
Neúnavně vedl nácviky skladeb všesokolského sletu a celostátních spartakiád.
Nenechal se zdolat důchodovým věkem, stále cvičí pro radost z práce s dětmi i své potěšení.
Jeho svěřenec Vladimír Kratochvíl každoročně vítězí v mládežnických kategoriích na mistrovství republiky v sokolské všestrannosti.
Na první poválečný a nadlouho poslední slet v Praze připravil Bedřich Boršek skupinu dorostenců a sám cvičil legendární skladbu mužů Věrni zůstaneme. „Každý účastník ze sebe vydal maximum a obětoval se pro společný úspěch. Do hlavního města jsme cestovali v nákladních vagonech, ale nešlo nám o pohodlí. Chtěli jsme předvést krásu dokonale sladěného pohybu,“ naznačuje, odkud má pevnou vůli a smysl pro preciznost.
Při studiu průmyslovky trénoval intenzivně gymnastiku a na vojně pak učil důstojníky pořadově přistupovat k nářadí a zvládat předepsané sestavy. Výchovnou činnost si přenesl do časů komunistické totality, která sokoly rozprášila. „Připravoval jsem dorost i dospělé ke spartakiádám. Po nácviku jsme vždycky končili v nějaké hospůdce, kde se zpívaly sokolské písně,“ usmívá se a doplňuje: „V obnoveném Sokole po osmašedesátém jsme oficiálně byli soudruzi, ale oslovovali jsme se bratře a sestro.“
Po sametové revoluci dostali sokolové zpět ukradený majetek a naplno rozjeli podporu všestrannosti i moderních odnoží sportu. „Děti se k nám přicházejí vyblnout, ale mnohé z domova nic neví o kázni, která je k fungování kolektivu potřeba, “ stýská si Boršek. „Rádi bychom také zlepšili propagaci Sokola v médiích,“ přeje si.
