Stoupáme stále výš po nejrůznějších trubkách. Nedaleko sviští auta po nové dálnici, z druhé strany je romské ghetto. Jsme na lešení, které obklopuje věž kostela svatého Františka a Viktora v Hrušově. Farář Piotr Kowalski se chytá pískovcové štuky nad dveřmi. Z kostela ulupuje kusy jako perník z perníkové chaloupky. „Vidíte to? Stav je havarijní,“ ukazuje kněz uloupnuté kusy budovy v dlaních. Kowalski se rozhodl kostel postavený na konci 19.století zachránit před zkázou. A přidali se i místní patrioti. Hrušovský kostel je na tom ze zhruba čtyř desítek ostravských kostelů asi nejhůře.
Přívoz a katedrála
Lešení již několik měsíců stojí i okolo přívozské dominanty. Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie je součástí památkové zóny, stavěl se koncem 19. století a projektoval ho slavný architekt Camillo Sitte.
„Teď jsme vstoupili do poslední fáze oprav fasády. Opravy kostela se táhnou pět let . Netušili jsme, že to bude tak dlouho trvat. Nebyly peníze,“ říká přívozský farář Bogdan Stepieň. Vše se opravuje postupně. „Kostel potřeboval opravu hodně. Hlavně omítka a také okna. Při přívalových deštích jimi tekla voda do kostela,“ dodává farář. Velkou část ze zhruba sedmnáctimilionové částky, co bude oprava stát, pokryje dotace z Evropské unie. Práce mají být hotovy zhruba za rok.
Ve výšce okolo dvaceti metrů otlouká špatnou omítku Ferdinand Lukašák z Oravy. „Teď je to velká akce, když jsou finance,“ pochvaluje si bodrý Slovák na lešení. Předtím prý většinou dělal na kostele sám, případně „zo synom“. „Řemeslníci měli tehdy fortel,“ uznale prohlíží Lukašák detaily kolem římsy, na kterých někdo pracoval před více než sto lety.
Farář Bogdan Stepieň ukazuje historické fotky kostela a všímá si, jak se během let měnil. „Hlavní oltář byl v přírodní barvě dřeva a asi ve 20.letech ho natřeli na bílo. Myslím, že tím kostel nezískal. Na kazatelnu se původně vstupovalo z boku po schodech. Později schody odstranili a vstup udělali ve sloupu. V poddolované Ostravě je to celkem odvaha,“ komentuje Stepieň prvorepublikové úpravy.
Zatímco u přívozského kostela si tedy mohou na biskupství udělat čárku, že peníze na opravu jedné z ostravských dominant jsou vyřešeny, další na vyřešení čeká.
Oprava katedrály Božského spasitele v samotném centru města má vyjít na nějakých sedmdesát miliónů korun. Málo se ví, že vnitřní prostor katedrály, do které se mohou vejít čtyři tisíce lidí, je druhým největším na Moravě po bazilice na Velehradě.
„Katedrála se hodně dlouho neopravovala. Je poškozený vnější plášť, ze kterého odpadávají celé kusy. V podlaze jsou propadliny, je tam porušená dlažba,“ popisuje neradostný stav Božského spasitele projektový manažer ostravsko-opavského biskupství Miroslav Přikryl.
Zatím marně hledá peníze, ze kterých by se mohly opravy hradit. Neúspěšně se biskupství obracelo na město i na správce norských fondů.
Kaktus v Kunčičkách
Uvnitř kostela svatého Antonína Paduánského v Ostravě Kunčičkách je půvabná malba na zdi. V popředí svatý Prokop, v pozadí šachty a kouřící komíny. Pochází nejspíš z roku 1928, kdy byl kostel postaven. „Kostel byl v dobrém stavu, jenom z venku byl smutný. Totální šeď,“popisuje farář Dariusz Sputo stav budovy před třemi lety, když do ní vstoupil poprvé. Od té doby pomocí nejrůznějších dobrovolníků kostel změnil barvu a byl vymalován i vevnitř.
„Pomohli i zdejší bratři Romové. Rom, kterému říkáme Kaktus, přišel s rodinou, jestli prý nepotřebujeme pomoc. Říkám mu: Kaktus, ty jdeš jak na zavolání. Zjistili jsme, že Kaktuse tady všichni znají a přišli další na pomoc. Malovali jsme a škrábali v noci i ve dne. Děti chodily pomáhat po škole.“
Nejvíc se prý všem pomocníkům líbila malířská plošina. “ Všichni na ní chtěli. Jednou nahoru, jednou dolů. Plošina byla velikou zábavou a práce skončila dobře,“ pochvaluje si kněz, jak místní s malováním kostela pomohli.
O opravách svého svatostánku uvažují i evangelíci, kteří letos na jaře získali od státu Evangelický kostel na Českobratrské ulici.
Státní byl kostel dlouhá desetiletí. Po válce byl totiž konfiskován německým evangelíkům. „Už jsme si nechali uděl průzkum, naštěstí nic nepadá,“ říká farář Aleš Wrana. Přesto jen 200 tisíc korun si vyžádá oprava rozpadajícího se schodiště před kostelem.
Čekání na Rottrovou
Ostravský magistrát dal v září na hrušovský kostel jeden milion korun. „Oprava věže bude stát milion 431 tisíc. Těch zbylých 431 tisíc budu muset někde sehnat,“ krčí rameny farář Piotr Kowalski. Říká, že naštěstí pochází z farnosti, kde je hodně kněží. Ti jsou po celém světě. V USA, Německu i Rakousku. „Píši si s nimi a občas pomohou,“ říká Kowalski. Zanedbaný je nejen kostel, ale z nejhoršího teď lidé dávají i okolí. „Šest dní jsme pálili odpad na farské zahradě. Kdybych měl zaplatit jeho odvoz, dám za to všechen svůj majetek,“ míní kněz. Letos na jaře vzniklo Sdružení pro obnovu hrušovského kostela. „Rozeslala jsem spoustu dopisů podnikatelům s prosbou o pomoc. Nikdo ani neodepsal,“ říká zakladatelka sdružení Miriam Prokešová. Odhodlala se napsat i Marii Rottrové, místní rodačce, jejíž otec hrával v Hrušově na varhany. „Ta mi jako jediná odpověděla a slíbila v dubnu benefiční koncert v kostele. Výtěžek půjde na jeho obnovu,“ raduje se Prokešová. Radost si zachránci kostela udělají už 18.prosince, kdy se v něm koná adventní koncert. „Bude to první koncert v novodobých dějinách kostela,“ těší Prokešovou, že kostel v Hrušově díky všem těm snahám snad nespadne.
