Ta musela k jejich odlepení přivolat tým specialistů. Nyní mladíci sedí před soudem za nelegální obývání domu v jihoanglickém Brightonu. „Squatterství“, které bylo dlouhá léta v Anglii a Walesu legální, je od začátku září nezákonné. Vystěhování hrozí tisícům lidí.
Každému, kdo obývá cizí majetek bez souhlasu majitele, nyní hrozí pokuta 5000 liber a až půl roku ve vězení. Dosud se přitom Londýn vůči squattingu, který má na ostrovech historickou tradici, choval benevolentně. Zdejší squatterská práva jsou stará několik staletí, první zmínka o squatterství pochází už ze 14. století.
OBRAZEM: Luxusní squatting v londýnských vilách milionářů
Podle odhadů BBC z loňského roku žije v Anglii asi 20 tisíc squatterů. Volných bytů je přitom mnohem více: sdružení Empty Homes mluví o 700 tisících, z nichž 280 tisíc je prázdných více než půl roku. Squatteři obývají byty, domy, často celá přepychová sídla. Mezi nejznámější takové případy patří okupace domu za 10 milionů liber, který patřil rodině diktátora Kaddáfího nebo obsazení vily patřící konžské ambasádě. Oba domy stojí v londýnské milionářské čtvrti Hampstead. Takováto obsazení jsou vždy dočasná, je otázkou času, kdy majitel dosáhne vystěhování.
Squatting v Anglii ale není pouze životním stylem mladých rebelů. Často se příliš neliší od životního stylu běžných nájemníků. Například Irene Gardinerová (49) obývá se svými čtyřmi dcerami pět set let starý dům v Newchapelu na jihu Walesu. Bydlí tu už 11 let, platí obecní daň, ale nyní jí hrozí vystěhování. Podle jejího právníka by tím ale došlo k porušení charty lidských práv.
Řadu lidí vede ke squattingu finanční tíseň – nemohou si dovolit platit činži. Autoři nového zákona, který squatting kriminalizuje, tvrdí, že chtějí pomoci majitelům nemovitostí zbavit se nevítaných nájemníků. Squatteři zase argumentují, že pouze využívají prázdných domů. Kritici zákona také varují, že v době, kdy Británie šetří, přibude lidí na ulici.
Oliver Cockerell (50), majitel domu v londýnském West Hampsteadu, naopak zákon vítá. Přítomnost squatterů mu totiž bránila v nastěhování do jeho domu v době, kdy jeho žena byla v pokročilém stadiu těhotenství. „Myslím, že každý, kdo má něco jako svůj majetek a někdo mu ho vezme bez jeho svolení, tak to bude považovat za velmi nepříjemné. Dodnes byl jediný způsob, jak získat dům zpět, nákladný právní proces za tisíce liber. Žádný zákon nechránil majitele domů,“ myslí si Cockerell.
