Pecháček: Raduji se z knížek a Itálie

Spisovatel Ladislav Pecháček z Pardubic, autor předlohy k filmům o básnících, si svůj život užívá. Má řadu zájmů, ze kterých se dokáže radovat.

1. Čtení
Přiznám se, že beletrii už nečtu. Co jsem začal sám psát, četl jsem ji čím dál méně, až jsem s ní skončil úplně. Teď mám rozečtenou knihu Dějiny umění – nový pohled od Paula Johnsona. Začiná u jeskynních maleb a končí současným výtvarným uměním. Má sedm set stránek, takže mi dlouho vydrží. Vedle toho čtu pořád dokola Velmi stručné dějiny světa od Geofrey Blaineye. Zajímavá kniha, ale spíš by se měla jmenovat Dějiny člověka.

2. Psaní
Píšu pořád a je to moje veliká radost. Hlavně psaní samotné. Ta postprodukce už není tak zajímavá. Ale když dovolíte, neodolám a udělám si reklamu: v květnu mi vyšla knížka nazvaná SOS – Spolek osamělých srdcí. Je o starém muži, který diktuje mladé holce filmový scénář, o který nikdo nestojí. Nemusíte ji číst, ale rozhodně si ji kupte.
Před měsícem jsem odevzdal do nakladatelství deset povídek. Redaktor chce, aby měly nějakého společného jmenovatele. Zatím nemůžu na žádného přijít; snad mě něco napadne, až skončí to vedro. Musím se přiznat, že bez psaní bych asi vydržel, ale bez čtení určitě ne.

3. Italská kuchyně
Další mojí velikou radostí je italská kuchyně. Do Itálie jezdím každý rok. Zvykl jsem si na jejich jídlo a oblíbil si je. Mám rád jejich tradiční pokrmy, pastu i mořskou havěť. Zajímavá je i severoitalská kuchyně, která je úplně jiná. Například telecí koleno, dušené se zeleninou, rajčaty a kořením, je vynikající.
Sám nevařím. Nechci se doma ztrapňovat, moje žena je vynikající kuchařka. Na italskou kuchyni chodím v Pardubicích do oblíbené restaurace, kde jste mě našli. Vaří tam dva kuchaři z Neapole z dovezených surovin. Jídla jsou báječná – jako dole v Itálii.

4. Cestování
Cestuju rád. Většinou mě ale vytáhne žena. Jsem založením lenoch a sám o sobě bych nevyjel. Nejradši se povaluju na pláži, plavu a odpočívám. Na jaře a na podzim jezdíme obdivovat výtvarné umění, což je další z mých radostí.

5. Výtvarné umění
Výtvarné umění mě zajímá celý život. Zejména malířství. Mám rád všechna období od gotiky po současnost, výhrady mám jen ke konceptuálnímu umění. Nabízí se otázka, zda je to ještě umění. Ale je lepší o tom nepřemýšlet.
Objíždíme výstavy, doma i v zahraničí. Občas si vyrazíme do Vídně nebo do Berlína. Ve Vídni jste dneska vlakem z Pardubic za tři hodiny, v Berlíně za pět. To je skoro doma.
6. Hudba a opera
Miluju klasickou hudbu – tak do romantismu. Současná vážná hudba je příliš sofistikovaná, musí se složitě analyzovat, a to mě připravuje o požitek. Mým nejoblíbenějším skladatelem je Mozart. Tvrdím, že Bůh poslal na zem Mozarta, aby nám dokázal, že existuje. A mám rád operu. Jsem vděčný za představení, která přenáší satelitní televize. Opera mi nahrazuje činohru.
Činohru bohužel nemůžu navštěvovat, jakmile totiž herec řekne jakoukoli, třeba i banální větu, vždycky mám pocit, že ji měl říci jinak. Mrzí mě to, ale s takovou úchylkou nemá cenu chodit do divadla. U opery tenhle problém nemám.

7. Moje žena
Nejlepší nakonec. Největší radostí je moje žena, protože mě miluje a má se mnou trpělivost. Po smrti své první manželky jsem se podruhé oženil a letos jsme spolu sedmnáct let.