Na ďábelsky vysokých podpatcích balancuje na balkoně, jehož zábradlí se zdá v poměru k její výšce nebezpečně nízké, a pořizuje si selfie fotku se Staroměstskou radnicí za zády. „Selfie z Oscarů asi nepřekonám,“ směje se, když mi podává ruku. Brzy se v pokoji smějeme s fotografem všichni, i když vlastně nevíme čemu. Ale mně už je jasné, jaké je tajemství úspěchu téhle čtyřiatřicetileté rodačky z Karviné, která profesi topmodelky přeměnila v něco mnohem zajímavějšího.
Tohle totiž není ta obvyklá křeč nasazovaná na tvář jako maska. Tohle je ODZBROJUJÍCÍ úsměv. Prominete jí, že je tak krásná a slavná a bohatá, a ještě jí dáte šek. Jen za loňský rok její nadace Happy Hearts Fund nasbírala více než 3 miliony dolarů. Petra dokáže vzbudit dojem, že vás opravdu ráda vidí, i když dnes stejně nadšeně pozdraví ještě stovku jiných lidí. Tohle je úsměv, kterému podlehl Bruce Willis, Sean Penn a nejnověji prý i premiér Haiti (omlouvám se intelektuálům, ale musela jsem si o Petře přečíst i něco v bulváru). Úsměv, to je její kouzlo. Nic to neilustruje lépe než několik let staré vystoupení Petry v televizi, kdy na soutěži předávala výhru v podobě zájezdu do Thajska a se svým Úsměvem sdělila divákům, jaké je to místo pro super dovolenou.
Člověk si tehdy řekl: proboha, vždyť tam loni bylo tsunami, ta Němcová tam skoro přišla o život a jejího přítele vlny zabily. Jak to může říct? Jednoduše. Už tehdy Petra rozuměla charitě a věděla, že Thajcům nejvíc pomůže, když se jim co nejdřív vrátí turisté.
Úsměv ji neopouští ani v autě na Staroměstském náměstí, když spolu sedíme obklopeni nedočkavými fotografy a zvědavým davem. Všichni čekají, až slavná modelka sundá pelerínu, v superúzké sukni nakráčí po koberci a zahájí Prague Fashion Night. Když tak učiní, organizátoři se chvatně omlouvají, že ještě nedorazily další VIP figury, takže Petra celý výstup po koberci musí absolvovat za deset minut znovu. Udělá to se stejnou grácií, bez mrknutí oka. Mezitím mi v autě odpovídá na otázky a ťuká e-maily. Program je nabitý do pozdních hodin. „Mám to tak každý den,“ říká. A je vidět, že i přes šílený stres ji to baví.
Nemusí se každé ráno zrcadla v koupelně ptát, proč to všechno dělá. Má za sebou možná 85 obálek časopisů, ale hlavně 85 postavených škol a školek ve 14 zemích světa. V Chile, v Thajsku, Indonésii, Peru, Mexiku a na Haiti, všude tam, kde udeřila přírodní katastrofa. Petra od dárců získala za osm let existence své nadace 16 milionů dolarů. Tyto peníze pak použila jako páku, aby se svými lidmi v místech katastrof zlákala tamní investory či nadnárodní korporace, kteří dají do stavby školy minimálně půlku peněz. Díky tomuto schématu Petra řídí filantropický byznys, jenž vytváří hodnoty za desítky milionů dolarů. A který dal smysluplnou práci půl milionu lidem, kteří se do stavby škol zapojili.
„Myslela jsem si, že jsem workoholik. Než jsem potkala Petru,“ říká PR manažerka Barbora Bergová, která spolu s Petrou a Karolínou Bosákovou, jejíž agentura Unique One modelku a Happy Hearts Fund v ČR zastupuje, koprodukuje Prague Fashion Night a Fashion Week. Přestože toho Petra tolik dokázala, umí se podle Barbory zcela podřídit požadavkům týmu. „Na focení se vás třeba zeptá, jestli si může odskočit na záchod.“
„Při prvním setkání jsem nemohla uvěřit tomu, jak je milá a srdečná,“ říká Petřina bývalá asistentka Sara Neuman. „Dokáže všechny kolem sebe uvolnit a předat jim svou pozitivní energii.“ Zní to jako americké klišé, ale když Petru zažijete na vlastní kůži, nemůžete nesouhlasit.
Za hranice české kotliny poslalo Němcovou vítězství v soutěži Elite Model Look a mezi slavné modelky ji vystřelila titulní strana plavkového vydání časopisu Sports Illustrated z roku 2003. „Ta obálka mi změnila život. Je to jako nastoupit do výtahu a ocitnout se o dvacet pater výš v místech, která vám dají příležitost k tomu, abyste realizovali to, o čem jste vždy snili,“ řekla pro Bloomberg TV, když zde dělala reklamu spolupráci své nadace Happy Hearts Fund právě se slavným magazínem. Kdo dal na charitu pět dolarů a byl vylosován, mohl se jako divák účastnit focení titulní strany Sports Illustrated. Podobně s klenotnickou značkou Chopard, jejíž je tváří, má smlouvu, že z každého náramku za 1200 eur jde 200 eur na charitu. Obdobně to funguje se značkou parfémů Clinique. Vedle fundraisingových večeří je právě prodej módního zboží hlavním zdrojem příjmů její nadace.
Jak rozesmát Boha
Proč jí leží na srdci zrovna oběti přírodních katastrof? V roce 2004 věnovala Petra svému tehdejšímu snoubenci, britskému fotografovi Simonu Atleemu, jako dárek dovolenou v Thajsku. Na osudný den, kdy je oba zasáhlo tsunami, Simona strhlo do moře a Petra přežila jen zázrakem, ale nevzpomíná s hořkostí. „Ležela jsem v nemocnici ve strašných bolestech a přišel za mnou lékař, který mi řekl: Bolest je prapodivná, může se zdát, že na stupnici do deseti jste již dosáhla desítku, ale přitom jde třeba ještě pořád o čtyřku. Rozdíl je v pozitivním myšlení. Začněte myslet na to, co máte ráda. A skutečně to fungovalo,“ řekla americké stanici CBS. „Před tsunami jsem žila plány a měla vše rozvržené na několik let dopředu. I při rozhovoru s vámi jsem myslela na to, co bude, a ne na to, co je. Teď když se s vámi bavím, jsem tu pro vás.“ Když jsem se jí při našem rozhovoru ptala, jakou radou se řídí, po chvilce přemýšlení řekla: „Můj kamarád Quincy Jones mi poslal e-mailem citát: Když chceš Boha rozesmát, pověz mu o svých plánech.“
Petra je svým zápalem pro pomoc dětem ve světě známá. Například Tommy Hilfiger, kterému nedávno v Praze otvírala obchod, ZENu řekl: „Petra zosobňuje nadčasový styl, což charakterizuje DNA naší značky. Dlouho obdivuji její inspirativní filantropickou práci.“ „Petra je kažn dým coulem byznysmen. Když jí pošlu e-mail, odpoví do pěti minut se spoustou věcných připomínek. A na charitativní večeři dokáže vybrat statisíce dolarů,“ říká Barbora Bergová. Díky tomu může financovat svou organizaci Happy Hearts Fund, kde pracuje šest lidí na plný úvazek a další stovky dobrovolníků po celém světě. Petra mi říká, že ačkoliv stále fotí, charitě věnuje 90 % svého času. Ptám se, zda je získávání peněz po finanční krizi těžší: „Spousta lidí tvrdí, že to dřív bylo lepší, ale já to vidím naopak. Alespoň v Americe se lidé po roce 2008 začali starat více o své rodiny a o věci, na kterých opravdu záleží, a začali více cestovat do přírody. Dříve možná vypisovali na charitu větší šeky, ale jen je někam posílali. Dnes sice dávají menší objemy peněz, ale více se zajímají, co ta daná charita dělá a jak mohou pomoci nejen penězi, ale i skrze svou práci. A pak mají i lepší pocit, že jejich snaha má zásadnější dopad.“
Doma na Haiti
Jedním z Petřiných domovů je Haiti, ostrov, který v roce 2010 postihlo ohromné zemětřesení. „Na Haiti jsme už roku 2007 pomohli opravit místní sportovní centrum. Miluji tamní kulturu. Jsem tam blízko našich studentů, ale když potřebuju, můžu být za tři a půl hodiny na schůzce v New Yorku. Při tsunami v roce 2004 zemřelo téměř 300 tisíc lidí v Indonésii, Indii, Thajsku a na Srí Lance. V roce 2010 zemřel stejný počet lidí na malém Haiti. Ta tragédie byla nepopsatelná. Mnohé lidi na Haiti to ale spojilo a teď budují lepší zemi, než měli,“ říká. Podle zahraničního tisku je od loňského roku Petra oficiálně partnerkou haitského premiéra Laurenta Lamotheho. V rozhovoru pro ZEN to ale komentovat nechtěla.
Petra bydlela v Miláně, Paříži či Londýně, ale nejvíc ji přitahuje New York. A není divu. „V Americe je kultura dárcovství velmi silná a každý člověk podporuje minimálně tři čtyři charity. Dělat filantropický byznys v Americe je proto určitým způsobem jednodušší. Dávají i chudí lidé, i když třeba jen pár dolarů. V Evropě je přístup diametrálně odlišný. Tady lidé žijí s přesvědčením, že o potřebné se má postarat stát. Dvakrát jsem bydlela v Londýně, ale vždycky jsem se vrátila do New Yorku. Žádné jiné takové město na světě prostě neexistuje.“ Petra mluví o tom, že v New Yorku můžete „neskutečně tvořit“. Přičítá to tomu, že se tam sjíždějí kreativní lidé z celého světa, kteří se ve své snaze tvořit navzájem podporují. „Byla jsem s kamarádem v Londýně, sedíme u oběda a jedna asi padesátiletá paní říká, že by chtěla změnit práci. A lidé kolem stolu reagovali, jestli náhodou není na takové věci už trochu stará. V New Yorku by slyšela: To je super. Spojím tě s tím a s tím, dej vědět, jak můžu pomoct. To mám na New Yorku moc ráda. Lidé jsou pozitivní a hodně z nich opravdu pomůže.“
Budiž světlo
Z Manhattanu má nejraději část zvanou Tribecu. „Koná se tam filmový festival a je to hodně kulturní místo. Působí jako malé městečko, kde se lidé zdraví na ulici, mají tam svůj trh, spoustu restaurací a člověk si nepřipadá jako ve velkoměstě. A navíc tam je Battery Park hned u vody a máte pocit většího spojení s přírodou. To je to, co mi v New Yorku vždycky hodně chybělo, jako malá jsem byla zvyklá každý víkend běhat po Beskydech.“ Velkoměsto a příroda, tahle dichotomie je v Petře prý odjakživa. Její sestra Olga, která také pracuje v Happy Hearts Fund, vzpomíná: „Peťka si odmalička hodně všímala přírody kolem sebe. A ráda si ji nosila domů. V pokoji se nám objevilo třeba vosí hnízdo…“ Její péče o zvířátka šla tak daleko, že „radila mamince a tatínkovi, aby želvy krmili salátem od dědečka z hor, a ne z obchodu“. Podle své sestry měla Petra v sobě odmalička ale i módní geny. Chtěla být návrhářkou a v jedenácti už si uměla ušít něco na sebe. „Ráda si oblékala sukně nebo šaty, a když ji maminka kvůli počasí nutila nosit kalhoty, Petra si je do školy tajně brala na převlečení.“
Zatím posledním Petřiným projektem je společnost Be the Light, jež se loni uvedla na trh řadou luxusních svíček, které prodává i proslulý nákupní dům Bergdorf Goodman a můžete mezi nimi najít třeba vůni českých Vánoc. Nyní je na trhu kolekce polštářů, cestovních masek a dek z alpacy Made in Peru, odrážející filozofii značky, která chce zachycovat Petřiny vzpomínky z cest. Patnáct procent z ceny výrobku půjde na podporu Happy Hearts Fund.
Pokud si s Petrou dáte sraz v New Yorku, určitě vás do Bergdorf Goodman vezme. Následovat bude Muzeum moderního umění, restaurace Lure v SoHo, piknik v Battery Parku či nákupy na trhu na Union Square. „O víkendu a ve středu přivezou zeleninu, ovoce, med a chleba z okolí a připadám si jako na vesnici,“ zakončuje svou newyorskou pozvánku dáma, která vám na konci každého svého e-mailu popřeje „Lots of Love, Light and Laughter.“
