Na startu nabere rychlost 370 kilometrů v hodině. Z výšky několika set metrů se střemhlav spustí k zemi. Svůj stroj vyrovná až deset metrů nad zemí a rovnou zamíří mezi velké nafukovací kužely. Od křídla a bílo modrého nebo červeného pylonu ho často dělí jenom centimetry.
„Pylon má rozpětí třináct metrů, letadlo osm. Jenže když do něj nalétáváte šikmo, tak tam můžete mít jenom pět centimetrů. Tak se získává čas. Buď letíte na jistotu a máte čistý průlet bez penalizace, nebo letíte vabank a můžete je trefit. Už se mi to mnohokrát stalo,“ usmívá se jediný Čech na startu slavného světového závodu Martin Šonka.
Miliony diváků na závodech i u televize
Povolání: pilot české armády.
Koníček: akrobatické létání.
Přechodné povolání: pilot světové série Red Bull Air Race.
Pouze patnáct světových leteckých es se může pyšnit tímto označením. Martin Šonka se do elitního klubu dostal na začátku roku.
„Je to fantastická parta. Některé z nich jsem znal ze závodů mistrovství světa, ale ostatní jenom z médií. Jsou to ale naprosto normální lidi, kteří kdykoliv pomohli a poradili,“ vysvětluje dvaatřicetiletý pilot.
Abu Dhabi ve Spojených arabských emirátech, australský Perth, Brazilské Rio de Janeiro, kanadský Windsor, New York a nakonec německý okruh Eurospeedway Lausitz. Tam všude zanechal letošní seriál své stopy. Přímo naživo ho viděly miliony diváků, další stovky milionů pak u televizních obrazovek. Jediný letošní evropský podnik, jen necelých sto kilometrů od hranic, si nenechala ujít Sedmička ani řada českých fanoušků.
„Závody Red Bull Air Race jsem sledoval v televizi, ale naživo až tady. Je to ale obrovský rozdíl, už jenom kvůli tomu rachotu tři sta dvaceti koňského motoru. V televizi to navíc vypadá docela bezpečně, ale tady jsem byl řád, že to nikdo nenapral do země,“ popisuje své pocity šestnáctiletý Jan Čevela z Prahy.
Do hlediště největší a nejmodernějšího motoristického okruhu v Evropě si našlo cestu více než sto dvacet tisíc diváků. V sobotu sice promokli až na kůži a viděli pouze sedm letů. V neděli už si ale mohli naplno užívat kousky pilotů. Jejich úkolem je v co nejkratším čase proletět trasu, která je označená dvacet metrů vysokými nafukovacími pylony. Modré musí proletět ve vodorovné poloze, červené pak křídlem kolmo k zemi. Kolem tří pylonů se pak propletou v rychlém slalomu. Jakákoliv odchylka, nebo dokonce dotek, se penalizuje vteřinami navíc. Let trvá necelou minutu a půl. V cíli často rozhodují desetinky vteřinek. Trasu je proto potřeba si pořádně vrýt do paměti.
„Ty plechovky tady na zemi nejsou nepořádek, ale je to naše trať,“ ukazuje v hangáru Šonka. „Podle plánku si trať udělám v měřítku a pak si představuju, že mi z různých směrů fouká vítr. To je velký faktor, protože normální vítr o rychlosti deset metrů za vteřinu vás za jednu sekundu letu sfoukne o deset metrů vedle. Nemůžete tedy mířit přesně na pylon, ale deset metrů vedle. Vítr se ale neustále mění, takže to pořád musíte přepočítávat. Největší sranda je, když už čekáte ve vzduchu na povolení startu a otočí se vám o devadesát stupňů. Pak se udělá snadno chyba,“ popisuje rizika mistr svého řemesla.
Další závody budou až za dva roky
Německý závod uzavřel letošní šestidílný seriál. Letět se původně mělo i v Portugalsku a Maďarsku, ale pořadatelé se na poslední chvíli rozhodli tyto podniky zrušit. „Je to velká škoda. V Budapešti se podlétává při startu i v cíli most přes Dunaj před budovou parlamentu a to musí být velký zážitek. Chystali jsme se tam, ale nakonec jsme jeli sem. Martin nás dokonce pozval do svého boxu, ukázal nám letadlo, a jak trénuje na závod mezi plechovkami,“ říká jeden ze zakladatelů neoficiální fanklubu Martina Šonky Miroslav Prášek z Bratčic u Čáslavi.
Pořadatelé před pár dny oznámili, že seriál čeká po šesti letech roční přestávka. V další sérii by ale Česká republika měla mít ve startovním poli opět svého zástupce. „Žádné písemné potvrzení nikdo z nás nemá, ale věřím tomu, že ze seriálu nevypadnu. Během následujících měsíců se má zveřejnit plán na rok 2012 s počtem a místy závodů. Teď se chci vrátit k vojenskému letectvu v Čáslavi, protože vojenské létání je také nádherné,“ říká Martin Šonka, který ve svém premiérovém ročníku Red Bull Air Race skončil čtrnáctý.
