Svou kariéru na lodi začínal Michael Mašík v roli plavčíka v šestnácti letech na Labi. Jako lodník strávil šest měsíců na moři při plavbě do Číny. U Československé námořní plavby (ČNP) si vyzkoušel službu námořníka a poslední dva roky jako druhý důstojník plánuje nejoptimálnější trasu a zároveň loď naviguje.
Na moři jste narazil i na piráty. Kde to bylo? Několik dnů jsme čekali, než nám povolí vplout do přístavu Djakarta. Věděli jsme, že tam na piráty můžeme natrefit. Kapitán nechal natáhnout kolem boků lodě hadice s proudnicemi a v noci byla loď nasvícená. Během mé hlídky jsem si všiml zaháknuté kotvičky na zádi. Vysílačkou jsem upozornil důstojníka a chystal jsem se ji nožem odříznout.
Jinou zbraň jste neměl? Ne, nikdo z posádky není kvůli formalitám ozbrojen a piráti toho zneužívají. Pak jsem se otočil a uviděl, jak ke mně běží tři muži s mačetami. Stál jsem jim přímo v cestě k útěku a moc šancí jsem neměl. Snažili jsme se navzájem zastrašit. Oni cosi křičeli a já nadával česky. Naštěstí jim kolega dole hodil kotvičku a oni utekli, aniž by něco ukradli.
Pod jakou vlajkou plujete? Posledních šest let se nechávám najímat na nákladní lodě plující pod vlajkou Baham. Proč ne pod českou? Společnost ČNP sice stále existuje, ale nemá žádné lodě. Majitelem všech patnácti lodí se v roce 1995 stal Viktor Kožený a my námořníci jsme dostali výpověď. Kožený lodě postupně rozprodával a od roku 1998 se pod českou vlajkou už neplaví žádná námořní loď.
Jste druhým důstojníkem. Jaké máte povinnosti? Z map a údajů, které dostáváme od námořní služby, naplánuji nejkratší trasu, jakou poplujeme. To pak konzultuji s kapitánem. Minule jsme museli trasu změnit, protože v místech, kam jsme mířili, se zrovna třely velryby.
Zažili jste i bouři? Ano, jenže naše loď je dlouhá 180 a široká 23 metrů. Proto se nehoupe na vlnách nahoru dolů, jak to lidé vidí ve filmech. Nebezpečné ale je, když se loď rozkývá do stran. Pak se může náklad posunout, jako se nám to stalo v dubnu loňského roku, když jsme pluli z Kanady. Ocelové tyče, které jsme měli naložené, se přesunuly a loď se v bouři naklonila na stranu. Začali jsme hned přečerpávat balastovou vodu, která slouží k vyrovnávání lodi, ale loď se nám vyrovnat nepodařilo.
To už bylo docela vážné. Ano, museli jsem loď otočit zádí k vlnám a pět dnů jsme v bouřce pluli úplně jinam, než jsme měli.
Každý správný námořník musí projít křtem. Taky vás to potkalo? Ano, ale měl jsem štěstí, obešlo se to bez různého polévání. Jen kapitán byl převlečený za Neptuna.
Jaké to je v přístavech? Máte čas si je prohlédnout ? Jak kdy. Nejdelší zastávku jsem zažil při své první plavbě v roce 1992. To jsme stáli v Saigonu tři týdny. Tenkrát jsme si tam za šest dolarů kapesného, připadali jako boháči a mohli jsme si dovolit chodit i do luxusních restaurací. Lidé tam byli chudí a za jednu krabičku českého mýdla Lotos, jsme od místních rybářů dostali čerstvé ryby nebo suvenýry.
Jaká byla vaše nejdelší plavba?
Když jsme během osmi měsíců na lodi Košice obepluli zeměkouli.
