Pivo jako rekvizita aneb Jak vzniká štěk ve filmu

Redaktor Sedmičky si zahrál pobudu v připravovaném filmu Sejít z cesty.

Herci říkají, že není malých rolí. Vědí totiž, že i tu nejmenší sleduje režisér bedlivým okem a všímá si každého detailu. Redaktor Sedmičky poznal natáčení na vlastní kůži, když jednu zářijovou noc strávil jako komparzista ve filmu Sejít z cesty. Jako neherec dostal roli pobudy v baru. Kvůli pár desítkám filmových vteřin, ve kterých se možná párkrát mihne, strávil „na placu“ šest nočních hodin.

Je neděle 19. září krátce po desáté večer. Bar Mýdlo v brněnské Traubově ulici se pod rukama rekvizitářů mění na putyku U vyschlé žlázy. Ta se podle scénáře nachází na pražských Vinohradech.

„Mladý právník Běloušek v podání Václava Neužila si tam přijde pro bohémského pobudu Peta. Toho hraje Ondřej Pavelka. Jeho úkolem je převézt ho z Prahy k soudu v Olomouci,“ přibližuje na požádání scénárista Richard Císař děj komediálního road-movie příběhu.

Do lokálu vchází zhruba dvacítka komparzistů. Jako první si je bere „do parády“ kostymérka. Chce vidět, zda je oblečení pobudů dostatečně reálné. Žádný oblek, kravata či motýlek pod krkem, který by z baru dělal noblesnější podnik.

Redaktor Sedmičky má na sobě pruhovanou košili a pod ní černé tričko s čínskou vlajkou. Oblečený je tedy tak, jak normálně chodí na pivo. Kostým ale vyhovuje jen částečně. „Košili sundat, přes triko přehodíme mikinu,“ přikazuje kostymérka. Teprve pak může asistent režie usadit redaktora ke stolu, který mezitím obsadili jiní neherci.

Jakmile jsou komparzisté na místech, ujímá se slova režisér Pavel Jandourek. „Jsme v zaplivané čtverce na Vinohradech. Bavte se mezi sebou normálně, jen nechci slyšet žádný brněnský hantec,“ upozorňuje Jandourek skupinu nastrčených hostů.

Hantec dělá neplechu

Zanedlouho už se jeho varování míjí účinkem. Při jedné ze scén vyvádí dvojice komparzistů z hospody namol opilého právníka Bělouška. „Dem dom!“ prohlásí mladík v kožené bundě a šátkem na hlavě, jakmile vytáhne herce na čerstvý vzduch.

„Stop!“ velí režisér. Kamera stojí a Jandourek má další proslov. „Lidé, znovu opakuji, že jsme v Praze, ne v Brně. Dem dom žádný štamgast v pražské hospodě neřekne. Víte co, nebudete mluvit vůbec. Stačí, když si pokynete na rozloučenou,“ instruuje režisér komparzisty.

Hvězdná chvíle redaktora Sedmičky přichází chvíli po půlnoci. „Až bude kamera u modrého auta, projdete před jejím objektivem,“ udílí Jandourek pokyny. Po čtvrté klapce ale stále není spokojený. „Víte co, zkuste si dát před objektivem páva z cigarety,“ radí režisér. Camelky jsou dnes na příděl a za pár okamžiků už má kameraman natočený detail vychutnaného potáhnutí. „To je přesně ono,“ raduje se Jandourek a velí štábu, aby se přesunul zpátky do baru.

V lokálu U vyschlé žlázy mezitím opadla počáteční nervozita komparzistů. Zřejmě je to i rumem, který někteří potajmu pijí. Ale hodí se to. V dalším záběru totiž mají pít pivo a rozšafně se mezi sebou bavit. Rekvizitář společně s barmanem roznáší půllitry. „Je to fakt normální pivo, to si nechám líbit,“ raduje se komparzista Michael Vašek a s ostatními se pořádně napije.

V popíjení pokračuje do chvíle, kdy si poloprázdných sklenic všimne pomocný režisér Libor Zlomek. „To pivo je rekvizita, nemůžete ho pít. Pijete, ale jen jako,“ vysvětluje Zlomek. Muž ale jeho výčitky nechápe. „A co s tím pivem jako mám dělat?“ táže se Vašek a nic si z upozornění nedělá. Po chvíli mrkne na číšníka, aby mu klidně čepoval dál.

Krátce před pátou ráno je vše natočené. Tedy v kufru, jak se říká mezi filmaři. Komparzisté inkasují pětisetkorunové honoráře a odcházejí. „Večer půjdu do hospody koukat na fotbal. Uděláme si tam dotočnou,“ plánuje Vašek a odchází na vlak. Díky filmu se stal nesmrtelným.

Stejně jako redaktor Sedmičky. Tedy možná. Co z jeho „hraní“ ve filmu zůstane, totiž bude vědět až příští rok na jaře, kdy se film dostane na obrazovky České televize.