Plavec s duší rockera. Omar Karib

V Táboře bylo mnoho talentovaných sportovců, kteří kdysi zářili v mládežnických kategoriích. Mezi dospělými se ale vytratili. Někomu přestala chutnat dřina, jiný třeba ztratil motivaci. Závodní sport opustil v mladém věku i Omar Karib. I když dál vozil medaile z republiky a bodoval na předních příčkách ankety Sportovec okresu.
V patnácti letech odešel Karib na vyhlášené sportovní gymnázium Přípotoční do Prahy. Kromě zlatých medailí z mistrovství republiky ho tam katapultoval výrazně překonaný český rekord na padesát metrů v kraulu. Bohužel neuznaný, protože plaval s otočkou. „Dneska už by platil, ale dřív se rekordy počítaly jen na padesátimetrovém bazénu,“ vysvětluje šestadvacetiletý Karib, jehož otec pochází ze Sudánu.
Kvůli poměrům v oddíle se ale rozhodli, že v Praze nezůstane. „Jako sprintera mě trenérka nutila do velkých objemů. Za den jsem plaval třeba čtrnáct kilometrů. Ale to je jen málo z toho, co mi vadilo. Také vztahy tam nebyly nejlepší. Proto jsem se vrátil zpátky do Tábora a na soběslavský gympl,“ říká všestranný sportovec.
Od malička se sice věnoval plavání, ale v mládežnických kategoriích dokázal vyhrát i Český pohár v triatlonu, vítězil mezi vrstevníky na atletickém ovále a hrál fotbal. „Bavil mě každý sport, ale k plavání jsem měl asi nejsilnější vztah. Jenže jsem věděl, že se nechci snažit o to, být profesionální sportovcem. Na plavání jsem chodil i kvůli kamarádům, kteří mi v Praze mezi plavci chyběli,“ říká Karib.
Chvíli u něj vítězil sport, jindy zase muzika. „Pořád se to přelévalo, ale poslední dobou má asi přednost sport,“ tvrdí.
Dokončil totiž Fakultu tělesné výchovy a pracuje ve firmě se sportovní výživou, kde se stará o marketing i obchod. Na škole, kde studoval, plánuje s kamarádem otevřít obchod. „Chceme studentům nabídnout sportovní oblečení, výživu nebo i další vybavení jako třeba tejpy a bandáže,“ vysvětluje.
Přiznává, že sportovní škola pro něj byla logickým řešením. „Už na gymplu jsem se skoro neučil, fakulta pro mě byla nejschůdnější. Samozřejmě jsme tam jen neskákali přes švihadlo, ale třeba s medicínou se nedá tohle studium srovnat,“ zamýšlí se Karib.
Všude s sebou ale dál vozí kytaru. Před fotografováním si pro ni šel do auta. Neustále totiž přejíždí mezi Prahou, domovem v Soběslavi a místy, kde koncertuje s rockovou kapelou Dětské nápady. „Koukni do auta. To je důkaz, že se mi sport a muzika pořád prolínají,“ směje se Karib. Na zadní sedačce má připravené sportovní věci, v kufru je neustále v pohotovosti kytara, na kterou ve skupině hraje. Podílí se i na textech a vymýšlí hudbu. Nespekuluje o tom, co by bylo, kdyby v šestnácti nerezignoval na profesionální plavání. „Musím přiznat, že si mi plavání tak trochu okoukalo. Nechci dělat pořád jen jednu věc. Těžko říct, co jsem svým rozhodnutím ztratil, ale vím, co jsem získal. Neznechutil jsem si sport, nepřišla žádná zranění a asi bych se nedokázal srovnat s moderní koncepcí sportu poznamenanou penězi. Sportovci často nemůžou rozhodovat sami za sebe a někdy musí dělat, co po nich sponzoři chtějí, aby to před lidmi dobře vypadalo,“ uzavírá Karib.