Podzemní chodby. Místa, kudy kráčela historie Frýdku-Místku | E15.cz

Podzemní chodby. Místa, kudy kráčela historie Frýdku-Místku

Beneš Josef

Pod Frýdkem-Místkem leží tajemný a místy neprobádaný svět. Vládnou v něm tma a hrobové ticho.

Železná mříž se pomalu rozevírá. Sestupujeme po schodišti do spoře osvětleného podzemí pod chrámovou lodí Mariánské baziliky ve Frýdku. Pod klenutými cihlovými stropy z osmnáctého století tady ve skleněném sarkofágu leží kosterní pozůstatky příslušníků šlechtického rodu Pražmů z Bílkova. Museli být velmi zbožní, na stavbu chrámu věnovali velkou část rodinného jmění.

Krypta střeží mrtvé

V nedalekém zaskleném výklenku odpočívají v rakvích a na rozložených kusech plátna mumifikovaná těla kněží a dalších lidí, kteří se o rozvoj baziliky zasloužili. Je mezi nimi několik poutníků z Hané. V polovině osmnáctého století se na cestě z vyhlášeného poutního místa domů utopili, když rozvodněná řeka Ostravice strhla most, po kterém právě šli. Podle nich se zdejším podzemním prostorám říká Poutnická krypta. Oblouky mezi výsečemi kleneb zdobí olejomalby místního výtvarníka Josefa Langa. Rozměrné eternitové desky připomínají slávu mariánských poutí ve Frýdku. Poutnická krypta bývá přístupná jen o významných svátcích. Po většinu roku klid mrtvých nic neruší. „Je to nejvýznamnější dochovaný podzemní prostor ve městě. Pohřbívali tady do roku 1780. Potom kryptu z obav před šířením nákazy zazdili. Příštích téměř dvě stě let se sem nikdo nepodíval,“ vypráví Jaromír Polášek z Muzea Beskyd.
Vchod do Poutnické krypty původně chránil těžký zvedací kámen. Za první republiky ho nahradila kovaná mříž. Zvedací kámen se stal pevnou součástí dlažby. Na jednom místě uvnitř krypty lze poklepem na dlažbu zjistit dutinu. „Patrně je to schodiště do dalšího podzemí. Při stavebních úpravách se tam nějací lidé dostali. Co spatřili, nikdo neví. Žádné záznamy se nedochovaly,“ říká Polášek. Při obnově dlažby ve farním kostele svatého Jana Křtitele v devadesátých letech se pokusil prozkoumat jinou zazděnou kryptu. „Přístupová chodba byla zasypaná,“ vzpomíná Polášek, který se plazil úzkým otvorem po břiše. „Pracně jsem přitom vyhazoval každý kousek zeminy. Dostal jsem se metr a půl daleko,“ povídá Polášek. Pro další postup ale Polášek nedostal povolení. Dělníci chodbu zasypali a položili dlažbu. „Domnívám se, že v nepřístupné kryptě je pochovaný frýdecký farář Karel Ibram, který zemřel v roce 1777,“ říká historik.
Některá města jsou podzemními chodbami doslova protkána. Frýdek-Místek je na ně poměrně chudý. „Zdejší jílovitá a štěrkovitá půda k tomu nejsou vhodné. Chodby se v nich hloubily velmi těžko. Často bylo umění vybudovat pod měšťanskými domy sklepy, aby naši předkové měli kde skladovat pivo, víno, potraviny a přírodní led na jejich uchování. Některé sklepy místním lidem poskytovaly úkryt před požárem a nepřátelským vojskem. Podzemní chodby sloužily k přivádění užitkové vody nebo naopak jako kanalizační stoky,“ vysvětluje odborný pracovník muzea Polášek. Přesto mezi lidmi v různých dobách kolovaly pověsti o tajných chodbách. Měly vést z frýdeckého zámku k řece Ostravici, pod Skalickou hůrku, ale taky na hukvaldský hrad nebo na ještě vzdálenější Lysou horu. „Jsou to nejspíše jenom legendy, i když některé doložené události těmto domněnkám nahrávaly,“ připouští Polášek. Na konci devatenáctého století se proslýchalo, že podzemní chodba vede ze zámku do protějšího domu na náměstí. Pátrání v podzemí zámeckého paláce skončilo neúspěchem. Pak se ale před domem na náměstí propadla dlažba pod formanským vozem. Za první republiky na stejném místě zmizel v podzemí povoz s pivem z těšínského pivovaru. Když vůz vytáhli, objevili část chodby směřující
k zámku. Ta ale po pár metrech končila závalem. O několik století dříve tudy podle legendy měli biřici vodit odsouzence z městské věznice na zámek
k výslechu.
Také domnělá tajná chodba z frýdeckého zámku do Mariánské baziliky byla ve skutečnosti jen obyčejná kanalizační stoka. I když pamětníci by byli odpřísáhli, že ještě na konci druhé světové války se dalo projít krátkým úsekem této chodby v údolí pod chrámem.

Štandl láká dobrodruhy

Jedinou tajnou chodbu ve Frýdku-Místku objevili pracovníci Muzea Beskyd na Štandlu. Patřila ke zdejšímu hrádku postavenému na hranici mezi Moravou a Slezskem. Jeho ozbrojená posádka střežila bezpečnost obchodníků, kteří cestovali po známé Solné stezce z Moravy do Krakova. „Byla to vodorovná úniková chodba, navazující na blíže neurčené podzemní prostory. Během vpádu pruských vojáků se tam měli ukrývat vyděšení obyvatelé Místku. Přestože chodbu vyrazili do tvrdé skály, její odkrývání před zhruba třiceti lety bylo dost nebezpečné. Stropy hrozily zborcením. Škoda, že jsme tehdy neměli více peněz, abychom je zajistili podpěrami. V polovině osmdesátých let jsme průzkum museli ukončit,“ lituje Polášek.
Štandl přesto vešel do povědomí četnými archeologickými nálezy z období paleolitu i mladšími, které ukazují na možnou přítomnost malého vojenského hradiska. Proslavil ho také nález tří pokladů s mincemi a dalšími předměty ze stříbra. Zatím poslední spatřil světlo světa předloni. Okolo Štandlu se snad v každé době rojili dobrodruzi, toužící nalézt poklad. „Chodívali tam proutkaři, nyní se občas mihnou lidé vybaveni detektory kovů. Za první republiky si hledači pokladů pozvali dokonce odborníka, dnes bychom řekli psychotronika,“ vypráví Polášek. Takové hledání bylo hodně neobvyklé. „Samozvaný odborník médium zhypnotizoval. Poté mu přikázal, aby sestoupilo do podzemí. Médium pak vypovědělo, co cestou spatřilo. Nezapomnělo zmínit ani zakletou paní Barboru, která podle legendy zůstala uvězněna v troskách svého zborceného hradu,“ líčí Polášek. Zajímavé podzemí měl také samotný frýdecký zámek. „První spolehlivá zmínka o něm pochází z roku 1580. Vratislavský zemský hejtman Jiří z Lohova tehdy chválil zdejší velmi dobré sklepy,“ upřesňuje Polášek. Ještě před první světovou válkou prý se dalo sestoupit do hlubokých sklepů pod knížecím hradem. „Potom ale většinu těchto prostor z neznámých důvodů zazdili nebo zasypali,“ dodává.
V současné době jsou přístupné pouze sklepy pod jižním křídlem a kaplí svaté Barbory. Také ony sloužily ke skladování potravin, vína a piva. A také zde se krátce po druhé světové válce propadlo nákladní auto. V zámeckém parku nedaleko bývalé ledovny se pod ním zřítila chodba. Zámecké sklepy otevírají pracovníci muzea jednou ročně při večerní prohlídce celého zámku. Při této příležitosti osvětlují někdejší šlechtické sídlo zapálené svíčky. „Letošní program se uskuteční 22. října,“ nahlíží pracovník muzea Polášek do kalendáře. Vzápětí prozrazuje, že v jednom ze sklepů návštěvníci spatří několik rakví. „Před zhruba deseti lety byly součástí upírské scény, kterou jsme tam pro diváky sehráli. Ke zpestření prohlídek jsme dřevěné rakve ve sklepě ponechali nastálo,“ popisuje Polášek.
Současnost frýdecko-místeckého podzemí není zdaleka tak barvitá jako jeho historie. Tajné chodby nejsou už několik století vůbec zapotřebí. A do svých malých sklepů lidé odkládají většinou nepotřebné věci. Jen zřídka v nich uchovávají výpěstky ze zahrad a sadů. Občas se podzemní prostory stávají útočištěm bezdomovců a feťáků.

Sklepy a kryty

„Sklepy ve velkých budovách, kde lidé dříve skladovali uhlí a další materiál, jsou spíše na obtíž,“ všímá si Polášek. S koncem studené války se přestaly udržovat protiatomové kryty. Některé chátrají, jiné našly nové využití. Kryt pod 9. základní školou může obyvatele města chránit před živelní pohromou. Je vybaven filtrací a ventilací vzduchu, elektrocentrálou a zásobníky vody. V bunkru pod 11. základní školou na sídlišti Slezská působí klub Stoun. „Název není českým přepisem anglického stone - kámen. Vznikl přidáním hlásky ‚n‘ ke zkratce, kterou se v civilní obraně označuje Stálý Tlakově Odolný Úkryt,” říká dramaturg klubu Kamil Rudolf.

Autor: Beneš Josef
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!